Omlouvám se, že jsem ani nepředpokládala, že mi odpovíte, omlouvám se, že se mi Vaše odpověď nelíbila. Omlouvám se, že jsem se s Vámi snažila diskutovat (později – jsem totiž matka kojence). Omlouvám se, že jsem očekávala dialog.
Zároveň Vám však děkuji. Otevřel jste mi oči a pomohl mi překonat přirozenou lenost. Konečně jsem si více než jen zběžně přečetla inkriminovanou rezoluci a hodlám dohledávat vše, co bude dostupné.
Ano, byla jsem příjemně překvapena, že mi pan Zdechovský odpověděl v diskusi pod mým blogem. Nepatrně mne rozladilo, že odpověď (minimálně její polovina) byla jako podle kopíráku podobna blogu, kterým nedávno pan Zdechovský omlouval své podepsání rezoluce. O dost více mne však rozladilo, že svou odpověď začal a dokončil naprosto zjevným odsudkem, či přinejmenším podceněním, nejen mé osoby, ale všech nás, kteří nejsme do problematiky zasvěceni (také jak bychom mohli být) a zároveň všech nás, kteří se snažíme své pocity a názory podložit studiem, kladením otázek a očekáváním odpovědí. Posuďte sami, zda mám na svůj pocit právo nebo jsem pouze neoprávněně přecitlivělá :
Děkuji za článek i za názor. Ale podlehla jste mylnému dojmu, že rezoluce = odsouhlasení kvót. A to není pravda a kdo tvrdí opak, tak problému nerozumí, nebo lže.
Samotná rezoluce nemá žádný právní význam vzhledem k tomu, že má pouze charakter doporučení a není tedy vůbec závazná. Proto ta reakce je absolutně neadekvátní. A hlavně v rezoluci šlo o vyjádření solidarity s jižními státy a ostatní věci zde hrají roli druhořadou.
Co se týče kvót, hlasoval jsem vždy proti (na frakci, v parlamentě i na výborech). V tomto je můj názor naprosto konstantní a měnit se nebude. Ve středu se nehlasovalo o žádné zprávě o kvótách, ale o narychlo připravené deklaraci, která se týkala situace ve Středomoří v reakci na nedávné utopení se 900 lidí. V paragrafu 8 a 10 hlasovala většina českých europoslanců proti tomuto paragrafu a to je důležité.
O kvótách se začalo mluvit již před více jak rokem. A na podzim minulého roku. Když to přišlo do výboru, bylo to smeteno ze stolu. http://www.parlamentnilisty.cz/profily/Tomas-Zdechovsky-34026/clanek/Zdechovsky-Kvoty-na-uprchliky-nejsou-v-soucasne-dobe-tematem-36864
Chápu, že problematika imigrace je těžká na srozuměnou a hodně lidí si plete rezoluci a směrnici. Ale dříve, než budu někomu něco vyčítat, tak je potřeba si něco o tom zjistit
Na to jsem panu Zdechovskému odpověděla :
Děkuji za vyjádření se, pane Zdechovský. Trochu mám ale, jak z Vaší odpovědi mně, tak z textu Vašeho blogu "Jak nám Ti zrádci..." i odpověďmi v diskusi pod ním pocit, že nás, své voliče, podceňujete, ba - tak to cítím- shlížíte na nás shůry.
Dovolila jsem si nepatrně zagooglovat. Rezoluce=usnesení=http://cs.wikipedia.org/wiki/Usnesen%C3%AD. A takto definované usnesení já vnímám, zvláště, je-li formulováno a sepsáno tak, jako rezoluce, o které hovoříte http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-%2F%2FEP%2F%2FTEXT%20MOTION%20P8-RC-2015-0367%200%20DOC%20XML%20V0%2F%2FCS , má v podstatě formát a platnost smlouvy o smlouvě budoucí či přinejmenším soubor velmi jasně vyjádřených, přesně formulovaných doporučení.
Navíc- nejsem o tolik starší než Vy, ale možná mám jinou školu- jsem byla vždy učena, abych podepisovala jen to, s čím bez výhrad souhlasím, protože na pozdější výhrady typu "s body č. 8 a 10 jsem odmítl souhlasit" se zpravidla nebere ohled. Alespoň jsem nikde neviděla oddělení těchto bodů od deklarace.
Dále ať čtu deklaraci jak čtu, nikde není jasné vymezení rozdílu mezi žadatelem o azyl-(politickým) uprchlíkem a těmi ostatními žadateli o azyl. Už vůbec tam není (a nikde jinde jsem se taktéž nedočetla), jak se od lidí bez dokladů, bez důkazů o tom, že jsou, kdo říkají, že jsou, získávají relevantní informace, aby příslušné orgány schvalující azyl mohly rozhodnout.
Ale když už jsme u toho "kouskování" té nevinné a nic nenařizující deklarace, s body 11 a 12, stejně jako s dopadem bodu 17, jste tedy ztotožněn, předpokládám.
Čili prosím, buďte tak laskav a nepředpokládejte, nesuďte a neházejte lidi, o jejichž životech rozhodujete od stolu, do jednoho pytle. Jak vidíte, jsou i tací, co zjišťují.
Odpovědí mi, bohužel, bylo TICHO.
Možná má pravdu můj manžel, který si myslí, že panu Zdechovskému pouze nedošlo, že ho na blogu očekávali lidé (mne jako autorku nevyjímaje), kteří by s ním rádi vedli dialog a dobrali se pravdy a meritu věci. Ba dokonce, že by nám mohl zodpovědět i jiné otázky, které nás, kteří se o problematiku zajímáme, zaměstnávají a odpovědi na něž je tolik složité získat. Škoda.
Takže se panu Zdechovskému ještě jednou omlouvám, že jsem si kdy myslela, že je tím sympaťákem, který bere své povolání vážně.
Omlouvám se, že jsem to vždy vnímala tak, že býti poslancem je POSLÁNÍM. Že to znamená být TLUMOČNÍKEM názoru svých voličů a ZPROSTŘEDKOVATELEM vysvětlení pravého významu usnesení, pod kterými se podepisuje mimo jiné jejich jménem, tedy za ně a především pro ně. Že je to člověk, který si plně uvědomuje, že byl vybrán a povolán k tomu, aby psal dějiny lidí své země.
Mea culpa, mea maxima culpa.
