Zase další úprk na vlak. Zpocená je jako myš. Pak ten pochod s davem od vlaku na metro. Nesnáší to. V hlavě jí zní písnička Individualita od pánů Hapky a Horáčka z muzikálu Kudykam. Ještě že si lístky na vlak i metro koupila včera
Větší část davu z metra se přesunula jejím směrem, a tak se vlisovala do vagonu a snažila se držet u dveří, aby mohla na příští stanici vystopit.
Další davový přesun. Konečně je tu souprava jejím směrem.
Na sedačku pod ní usedla paní v šátku. Pod šátkem prořídlé obočí, smutné jaksi propadlé oči, výrazné lícní kosti, popelavá barva. Uspěchanou až píchlo u srdce, když jí došel seznam pravděpodobných diagnóz. Paní se opřela o skleněnou zástěnu a unikla do svého světa.
Svíralo se jí srdce a nafackovala by si, jak pitomá a malicherná byla, když se ještě před chvílí litovala kvůli takovým blbostem. Vždyť má všechno, má na co se těšit, má z čeho se radovat.
Tak moc toužila tu paní potěšit.
0šátkovaná otevřela oči a vracela se odkudsi z dáli. „Máte krásný boty, takový barevný“ to jsou bosonožky?“ 0šátkovaná chvíli zmateně pohlédla na vlastní boty a pak se nebesky usmála. Víte, takový ten úsměv celou bytostí. „Aha, ty jsem dostala. No vidíte, to jsem ani netušila, že jsou bosonohé. Máte pravdu, že se v nich chodí dobře. Jen mne teď krapet bolí kotníky… ale hezký jsou, viďte? A to jste měla vidět, jak krásně modrý byly původně“ Uspěchaná jí pochválila jí ještě všemi barvami oplývající tašku a maličkou chviličku tlachaly o ničem a o všem. Po dvou zastávkách se ta Ošátkovaná bosonožka zvedla a jak kolem ní procházela, Uspěchaná se neudržela a špitla jí do ucha:“ Hodně štěstí, držte se“. 0šátkovaná se otočila, nebesky se usmála, zavřely se dveře a metro se rozjelo.
Kéž by se uzdravila… ona i ostatní ošátkované…
https://www.youtube.com/results?search_query=individualita+kudykam
