Kam se naší společnosti poděla hrana?

Ne, nemyslím zvon, který doprovázel zemřelé na poslední cestě. Ač občas slyším umíráček zvonit dobrému vychování, morálce a čestnému jednání, nyní mám na mysli hranu či čáru, kterou považujeme za mez přijatelnosti, únosnosti.

Víte, jak se říká „to už je na hraně“ anebo to už je či bylo „za hranou“ či „přes čáru“.

Kam se poděla? Kam jsme jí odsunuli či nechali odsunout? Posunula se či mizí? Necháme ji zmizet? Proč ji nebráníme? Co z nás bude, když se odsune ještě dále a hlouběji? A co bude, až úplně zmizí?

Jak je možné, že chování, které by nám donedávna připadalo nelegální, amorální, neslušné, nepřijatelné, neadekvátní, odsouzeníhodné a kdoví co ještě, akceptujeme, chápeme a někteří dokonce omlouváme či s ním souzníme?

K čemu budeme vychovávat naše potomstvo?

 Že je v pořádku zneužívat nedostatků v ústavě a zákonech (vzniklých prostě jen proto, že tehdejší zákonodárce nenapadlo, že by je někdo někdy mohl vědomě a opakovaně přestupovat)? Že je přijatelné ovlivňovat nezávislé soudy a ohrožovat tak demokracii? Že je akceptovatelné urážet škatulkovat a stavět proti sobě vlastní spoluobčany a zneužívat vlastní nepostižitelnosti?

Že je v pořádku lhát, krást, podvádět, zneužívat dotací, neodpovídat na danou otázku či odpovídat na ni otázkou jinou, manipulativně postavenou?

Že je akceptovatelné schovávat se za vlastní děti a zneužívat jejich onemocnění?

Že je přijatelné obohacovat se na cizí úkor?

Že je v pořádku, namísto přiznání vlastní viny, odvolávat se dětinským stylem „vždyť ten či on udělal něco podobného, proč obviňujete mne a nikoliv jeho“? (mimochodem, nevím, jak vám, ale mně podobné jednání připomíná chování předškolních dětí při tahání se o bábovičku).

Že je správné povyšovat populistické sliby nad jejich (ne)realizaci?

Dříve jsme se nechávali zastrašovat a manipulovat sebou, dnes si necháváme slibovat a urážet se.

Co se to s námi stalo? Jak je možné, že to vše snášíme my, potomci a nositelé odkazu Jana Ámose Komenského, Jana Husa, Karla IV, T.G. Masaryka, (dosaďte si sami) a dalších velikánů našeho národa?

Za to umírali naši předci na různých bojištích a v politických kriminálech?

Co se musí ještě přihodit nám, jako národu, společenství, abychom si uvědomili, nastavili a začali hájit svou hranu?

 

 

Autor: Dáša Stárková | pátek 1.2.2019 9:05 | karma článku: 25,06 | přečteno: 719x