Jmenuju se Sam, ale říkají mi různě. Když jsem hodný, jsem Samík, Samíšek, Samšulka, Když zlobím, jsem Samuel, Samich, Sssssamuel, ale i Truhlík.
Mám velkou rodinu. Maminku, tatínka, velkého i malého bráchu (ten velký se teď vydal do světa a domů chodí jen v ty dny, kdy jsou všichni doma), sestřičku (s tou chodím běhat, ale zatím mi nestačí, pst J ) a ještě máme spoustu - nejen - chlupatých kamarádů.
Máme domeček uprostřed luk, takže mám o zábavu postaráno. Občas dostanu na zadek, když neposlechnu a jdu na výzvědy, ale většinou chodím s mamkou a bráškou-miminkem na dlouhé procházky.
Teď přes zimu jsme spíš doma u kamen a cpeme se dobrotami, ale jak vysvitne sluníčko, jezdíme i chodíme na výlety, na ryby, hledat kešky, nebo běhám s ostatními dětmi na zahradě u babičky, odkud všichni jezdíme s plným bříškem. “Keškování” je super, protože všichni běháme po lese, čicháme hromady vůní a vidíme spousty zvířátek. Rybaření je ještě lepší, i když někomu možná vadí, že jsou ryby mokré, smrdí a kloužou. Krom nich je tam ale hromada droboti a zvláště tatínka baví je všem ukazovat a hledat ve velké knize. Je hezké, když se celá rodina radují z nějakého broučka, motýla nebo ryby. Mně baví běhat s nimi, ale té jejich radosti moc nerozumím.
Někdy jezdíme k druhým babičkám, to se pak tlačíme v autě jako sardinky (maminka si prý myslí, že auto je nafukovací, říká tatínek), ale to nevadí, protože jsme všichni pohromadě, a to je moc prima. Navíc, i tyhle babičky moooooc dobře vaří a vůbec.
Jmenuju se Sam, je mi 6 a půl, mám krásnou medovou barvu, oříškové moudré oči, emfatickou dušičku, hebkou srst (no, ta je, jak říká mamka, všude). Miluju, když mě drbají na bříšku, ale odsud podsud, zkus ohrozit mojí rodinu a budu zlej.
Jmenuju se Sam a jsem nádherně zlatej retrívr.
