Jak jsem za jediný den porušila všechny 4 (Toltécké) dohody

Byl to takový den blbec. Pošmourno, synek byl krátce po své první rýmě a já se s ním vypravila k pediatrovi. K mé úlevě po cestě autem usnul a já zamířila do drogerie pro pár drobností.

Právě, kdy jsem vezla kočárek mezi regály kolem paní, která doplňovala zboží, zazvonil jí telefon tak hlasitě, že se synek s trhnutím probudil a k mému překvapení se paní rozkřičela do telefonu na stejné úrovni hlasitosti jako její zvonění, čímž ho navíc rozplakala. Chtíc nechtíc jsem dala průchod svému rozhořčení a na její adresu si hlasitě postěžovala pokladní. Ač jsem se zoufale snažila volit slova, určitě tam zaznělo „sobecká“, „nevychovaná“, „nahluchlá“, „neprofesionální“. Až doma mi došlo, že to sice paní nepřimělo k zamyšlení ani omluvě natož k nápravě (ztlumení telefonu i hlasu), ale já že jsem porušila První Dohodu, tj PROHŘEŠILA JSEM SE SLOVEM.

Po chvilce jsem došla k poliklinice a přímo před ní posedávala postarší, obtloustlá, nehezky, oblečená a neudržovaná paní. Z obnošené kabelky vyndávala pytlík s barevnými víčky od limonád a já si v tu chvíli pomyslela: “Kdybyste namísto těch sladkých limonád pila vodu, místo sezení tu se šla projít a zašla občas ke kadeřníkovi“. Dokonce jsem si vybájila příběh dětmi opuštěné zanedbané „stařenky“ a zadoufala, že se snad dokážu udržet co nejdéle v co nejlepší kondici a že  své 3 děti vychovám tak, aby mne nenechaly se potulovat po ulicích a pít limonády, když já jim je většinu dětství úspěšně odpírám. V těchto úvahách jsem se octla uvnitř polikliniky a tam zůstala přimražena. Věřte, v tu chvíli bych raději držela pár facek a jen jsem si blahořečila, že tento monolog proběhl pouze v mé hlavě. Víčka paní sypala do připravené schrány coby součást sbírky na postiženého kloučka. Došlo mi, že jsem porušila hned 2 dohody. Totiž, VYTVOŘILA JSEM SI DOMNĚNKU (3) a BRALA SI JI OSOBNĚ (2). Nešla by ta facka?!

Krátce poté jsem popošla s již naočkovaným usínajícím synkem k autu a potkala známou známé, která znenadání povídá „Jé to máte pěkného vnoučka. Nebo…?“ Sice jsem rozhodně a s chápavým úsměvem odpověděla „nebo“, ale přiznávám, BRALA JSEM SI její slova OSOBNĚ, neboť jsem si byla vědoma, že minimálně od narození synka (4.5 měsíce) se protivím i 4. Dohodě = NE-DĚLÁM VŠE, JAK NEJLÉPE DOVEDU (necvičím, nehlídám si stravu a resignovala jsem i na svůj oblíbený běh a jógu), a tím vyvolávám v lidech oprávněnou pochybnost. Ačkoliv, komu by se hezky neposlouchalo (a nebralo si osobně) od jiných lidí, jak mi to miminko sluší a jak mne omladilo :-D?

Ne, nechci moralizovat, k přijetí určitého kodexu si musíme dojít každý zvlášť. Já si vybrala, ale jak vidíte, jde to ztuha. Ale neztrácím naději. Jednak mi je shůry dána nezdolná Kozoroží vůle snažit se DĚLAT VŠE, JAK NEJLÉPE DOVEDU a za druhé, mám vedle sebe člověka, který intuitivně (aniž druhou knihu četl) dodržuje Dohodu Pátou, tj JE (správným způsobem) SKEPTICKÝ a - dámy záviďte - UMÍ NASLOUCHAT!