Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Běž, mamko, běž!

Aneb když se mamka rozběhne. Ano, na svá opotřebovaná a životem oplácaná a otlučená kolena jsem se zbláznila. Běhám. Pomalu, opatrně (abych se neporouchala), ale za každého počasí. Už jsem si vybudovala slušnou závislost.

Znáte to, roky kroutíte nad všemi těmi blázny hlavou. Vždyť je tak krásně/hnusně, horko/zima, prší/sněží, sucho/námraza, lije/chumelí/padá omrzlice. Prostě ve chvíli, kdy se dá dělat tolik příjemných věcí, oni se potí či mrznou lehce odění v parku, kam vy se nevykopete ani na procházku. A proč taky?

A což teprve ti na startu nějakého závodu. Hubení až vychrtlí, oplácaní ba dokonce i tlustí, namakaní i ti méně zdatní. Malí, velcí, mladí, staří, všichni v jednom chumlu. Pak zažijete, jak ti blázni vybíhají. Před několika lety jsem jen přihlížela, jak vybíhali za zvuku Vltavy a všechno se ve mně vzedmulo. Cítila jsem eufórii, pýchu a dojetí. Nešlo nevidět, že i hromada mamin a tatíků jako já, tam rozpohybuje svoje špíčky a odhodí si své neduhy a hendikepy v dál.  A, světe div se, většina z nich doběhne, navíc s úsměvem na tváři, do cíle. Většině z nich je opravdu jedno, v jakém pořadí. Podstatné je, že doběhnou. Většina z nich bojuje s jediným nepřítelem, a to s lenochem, bolestínem či nedůvěřivcem v sobě.

Tak i já jsem se na konci února postavila na start svého prvního závodu. Obklopena svými blízkými a prosta ambic na nějaké sprintování. Do uší mi skrz sluchátka zpíval Bono Vox na střídačku s frontmanem UB40. Svítilo a příjemně hřálo sluníčko, občas zavanul větřík, modré nebe. Prostě ideální počasí.

Výstřel! Masa běžců vybíhá. Nejprve spíše krokem, ale postupně se trhá a selektuje. Manžel běží kousek se mnou a já se soustřeďuju na udržení svého tempa. Hlavně se nenechat strhnout. Hlavně to udýchat. A ještě důležitější je to nepřepálit a pak nezatuhnout. To bych, bez legrace, doběhala. Se zdí se ještě nepoperu. Manžel to poznává, pohladí mě po zádech a s pokynem „užij si to, lásko“ mě opouští. Ví, že tohle je jen a jen můj boj. Můj závod se mnou samotnou.

Samozřejmě, že mě strhává a pohlcuje nakažlivá závodní atmosféra. Hlava by tak ráda letěla s větrem o závod a bylo by prima dívat na záda aspoň těm ve středu pole. Nejde to. Dech mě zrazuje a srdce se pokouší vycestovat ústní dutinou ven. Tak to ne, tudy cesta nepovede. Zaposlouchám se do tónů své oblíbené kapely a v duchu děkuji náhodnému generování skladeb za baladu, která mě přiměje ke zklidnění. Zaposlouchám se do vlastního dechu a soustředím se na své kroky. Už mi je jedno, jak moc se mi vzdalují spolubojovníci. Jsem jen já a moje první závodní dráha. Jen si udržet tempo.

Někde kolem mého 3. kilometru mě předjíždí kolo následované budoucím vítězem. Má postavu závodního chrta, ani deko navíc, dlouhé pavoučí nohy střídající se s neuvěřitelnou rychlostí. Běží s lehkostí gazely a vypadá, že se ani nepotí. Takovou kadencí a lehkostí mi tančí maximálně prsty po klávesnici.

Dojímají mě lidi podél závodní dráhy. Ať patří k pořadatelům, závodníků či se přišli jen tak projít. Všichni do jednoho fandí. Usmívají se na mně a tleskají. Usmívám se na ně a odpovídám máváním.

Nikdo, opravdu nikdo se mi nesměje. Nikdo, vážně nikdo nekroutí hlavou ani si ani nikdo neklepe na čelo.

Všichni do jednoho na všechny soutěžící skandují, co jim hlasivky stačí. „Běž, běž, to dáš!“. A já jim fakt věřím, vím, že to zvládnu.

Pár desítek metrů před cílem se vedle mne připojí manžel. Už má doběhnuto, na krku má medaili, dokonce už je vydýchaný. Špitne mi, jak je na mne pyšný a běžíme. Snažím se běžet jeho tempem, ale pokorně přiznávám, že mě opět zrazuje dech. Pohladí mě po mém natřeseném pozadí a utíká si nastartovat fotoaparát. Má ještě sílu běžet, ale já se s tím nechávám vyvést z konceptu. Ka-ždý-ko-pec-má-svůj-ko-nec opakuju si jako mantru a pak už jen ruce nahoru, úsměv filmové hvězdy, ať mám co ukazovat vnoučatům….

A jsem tam. Popis nepopsatelný, velkolepý, srovnatelný jen s narozením mých dětí. Vlastně jo, vždyť se narodil můj závodní duch.

A dokonce nejsem ani poslední.

Tak příště!

Zase o chloupek rychleji, snadněji, dál.  J

Autor: Dáša Stárková | pátek 10.3.2017 8:54 | karma článku: 20,14 | přečteno: 1023x
  • Další články autora

Dáša Stárková

Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj

slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu

16.4.2023 v 12:45 | Karma: 29,62 | Přečteno: 978x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Vnesme advent i do výběru prezidenta

Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme

7.12.2022 v 15:02 | Karma: 15,06 | Přečteno: 353x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla

Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.

3.12.2022 v 23:11 | Karma: 40,20 | Přečteno: 4755x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem

Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.

2.12.2022 v 21:41 | Karma: 26,31 | Přečteno: 1251x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech

Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,

30.10.2022 v 11:10 | Karma: 19,47 | Přečteno: 352x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky

1. května 2024

Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...

Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu

1. května 2024

Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...

Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky

1. května 2024

Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...

Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus

1. května 2024

Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...

  • Počet článků 334
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1785x
Jsem máma 3 dětí dvou generací. Chci psát o všem, co mne přiměje k zamyšlení, nadchne či rozhořčí. Jsem učitelka i věčný student. Miluji svou rodinu.