Až ostatní skočí z mostu, skočíš taky?

Mám laskavou, ale důslednou výchovu svých rodičů. Proto i já učím své děti, že „čím jsi starší, tím více můžeš, ale i musíš“, „až ostatní skočí z mostu, skočíš taky?“ a  "za každý čin a každé rozhodnutí je třeba nést odpovědnost.

Moji rodiče, kdykoliv jsem chtěla to, co ostatní (už dávno mají/ byli/ zkusili), zpravidla odpověděli: “A až tví kamarádi/spolužáci/známí budou skákat hromadně z mostu, skočíš taky?“ A pokračovali: „Až to budeš opravdu chtít sama, přijď. Vysvětli nám, proč to chceš, jak moc to chceš a co pro to hodláš udělat. Podiskutujeme budeme se ti snažit vyjít vstříc. Samozřejmě podle pravidla „čím jsi starší, tím víc můžeš, ale i musíš“. Někdy jsem danou věc chtěla dál, jindy jsem od ní upustila.

Psal se rok 1988, můj maturitní. Jeden z našich nejoblíbenějších profesorů nás, bandu veselých maškar, poučil. Prý, zatímco běžný člověk projde vývojem (novorozenec, batole, školák, dospívající, dospělý, stárnoucí, stařec), většina jich, mužů, dospěje pouze do batolete a z něj se plynule přesouvá k senilitě.

Patrně na důkaz svých slov v létě následujícího roku emigroval i s rodinou přes tehdejší, ještě, Jugoslávii.

Asi bych tady měla říci, že jsem tak byla doživotně zbavena svých iluzí, ale není tomu tak. Vyrostla jsem, dospěla jsem, pracuji, vychovávám děti. Jen jsem lehce alergická na číkoliv „ale oni přeci“… Někdy se nestíhám divit, co všechno je v demokratické společnosti možné a tolerovatelné.

Občas netuším, zda sleduji nejmladšího syna na pískovišti anebo dospělé muže. Zvláště mě udivují ti, kteří působí v tak úctyhodných institucích, jakými by Parlament a vláda měly být.

No a co, že jsem mu rozbil bábovičku? Pepíček ji Mařence rozbil taky. No a co, že jsem nesplnil, co jsem měl, i tak chci bonbonek. Vždyť Jeník to také nesplnil a dostal bonbonky dokonce dva. No a co, že jsem si vzal víc koláčků než ostatní, vždyť nebylo výslovně zakázáno si jich vzít více. A Kája přeci…

A tak panu Babišovi nejspíše projde využívání našich děravých zákonů (vždyť ostatní také kradou a když ne Pepa, pak určitě Karel). Nejen, že mu to odpustíme, my ho zvolíme a těšíme se, až nám bude dělat premiéra.

Zřejmě projdou i rasisticko-diskriminační hlášky panu Staníkovi a paní Hyťhové. Patrně proto SPD volilo tolik občanů. A zřejmě ti, kteří tuto stranu nevolili, s podobnými hláškami tiše souhlasí. Za svobodu se schová cokoliv a důsledky ať nese někdo jiný.

Časem asi budeme za chvíli krást a vzájemně si vyhrožovat a ubližovat všichni. Vždyť ti ostatní taky…. A taky jim to prochází… a nejen to….

A možná budeme trpně přihlížet a snášet, jak do plynu gaye, Židy a Romy následují ti (nesledujeme my), kteří se jakýmkoliv způsobem odlišují, nesouhlasí, protiví.

Nejsme však na manýry z pískoviště už dospělí? A jaké poselství si z našeho chování a z chování našich zákonodárců odnesou naše děti a vnoučata? Že je vše dovoleno, pokud vnukneme ostatním, že to je to, co oni chtějí, co se mohlo či může stát i jim? Že když ostatní budou skákat z mostu, mohu, či dokonce měl bych, skočit i já?

To jsou ty demokratické, křesťanské a evropské tradice, které si musíme chránit před všemi cizáckými živly?