Hrozně ti to sluší, ale… To se ti povedlo, ale…. Je to hrůza na té Ukrajině, ale… Já pomohu, ale… Zaslouží naši pomoc, ale… My se uskrovníme, ale…Souhlasím s tebo u, ale… Uvědomujete si, že tím „ale“ devalvujete to, co jste řekli?
Hrozně ti to sluší, ale… To se ti povedlo, ale…. Ráda zajdu, ale… Je to hrůza na té Ukrajině, ale… Já pomohu, ale… Jasně, že si zaslouží naši pomoc, ale… My se uskrovníme, ale… Souhlasím s tebou, ale… Uvědomujete si, že tím „ale“ devalvujete to, co jste řekli předtím?
Buď je dáma krásná, anebo není.
Buď je dotyčný šikovný anebo ne.
Buď chcete zajít a uděláte pro to vše, anebo už teď víte, že nechcete anebo že vám to nevyjde. Tak to řekněte hostiteli na rovinu.
Buď ohledně války na Ukrajině zaujímáte postoj takový anebo makový, anebo vám je osud země, kde probíhá válka, lidé trpí, bojují, přichází o domovy, životy, zdraví, a majetky, buřt.
Buď chcete pomoci a jste si vědomi, že to ruku v ruce nese nutnost se uskrovnit, anebo nechcete.
Všichni jsme si na tohle nesmyslné spojení zvykli a většina z nás ho používáme, aniž bychom si uvědomovali, jak křivě působí, jak devalvuje předchozí prohlášení/slib/vyjádření názoru/postoje. Nedochází nám, že si tím vytváříme boční cestičky a že naše tvrzení vyznívají falešně.
Anebo si to uvědomujeme a vědomě si klademe podmínky, vytváříme zadní vrátka pro změnu názoru, připravujeme se na úhybné manévry?
Snad ne.
