Zazvoním a v tom mi to dojde. Stojíme za dveřmi synagogy a jsme absolutně nevhodně oblečení. Což kšiltovky sundáme. Ale všichni máme kraťasy, sandály, děti nátělníčky, já dokonce tričko bez ramínek, pod kterým ani nemám podprsenku
Zachvátila mě panika, polilo horko a rozhodla jsem. „Jdeme, stejně nikdo neotvírá“. Děti na mne zmateně vrhly svoje čokoládové oči. Předtím nechápaly, proč je, místo rovnou do ZOO, vezu zrovna tam a teď proč utíkáme jako parta uličníků.
V tom se dveře otevřely a v nich stál sympatický mládenec s úsměvem na tváři. „Pojďte dál.. anebo snad odcházíte?“ zeptal se, když viděl váhání. „No, dočetla jsem se v průvodci, že je zde synagoga, ale pak mi došlo, že jsme se moc vyletnili, tak.. snad jindy“, povídám a zoufale se snažím proužek látky vytáhnout směrem nahoru. Tím ale odhalím pupík, a tak od své pitoreskní snahy upouštím. Mladík zachová dekorum, mávne rukou, řekne něco o parném létě a že si to Pán určitě přebere.
Pak ustoupil, abychom mohli vejít a uvedl nás nahoru na galerii.
Tam nás exponát po exponátu provedl instalovanou expozicí a poutavě vyprávěl o historii synagogy, zašlé slávě židovské komunity v Holešově a o osudu jejích obyvatel za 2. světové války a po ní.
Když přišli další návštěvníci, věnoval se chvíli jim a zároveň byl evidentně potěšen tím, že mé děti nejen, že nepobíhaly, nezlobily a nedávaly najevo okázale nudu, ale zjevně se o výstavu zajímaly.
Nejen, že se zajímaly, ale kladly mi otázky. Spousty otázek. Odpovědi na ně jsem pracně lovila v paměti, u spousty z nich nevylovila… co bych předstírala.
Pak další návštěvníci odešli a muž se přišel podívat, kam až jsme došli. Pak přišel a povídá :“ mohu Vám ještě pomoci?“. Na moment jsem se na něj zadívala tázavě, pak si uvědomila, že jde nejspíše o brigádníka, který se naučil předložený text. Už jsem málem zavrtěla hlavou a řekla : „v pořádku, my už půjdeme“ V tom mě syn zatahal za tričko s dalším „a mami“ a já slyším samu sebe, jak říkám :“ Tak pokud byste byl schopen dětem srozumitelně vysvětlit rozdíly a podobnosti v židovské a křesťanské liturgii…, oba se připravují na křest, oba mají povědomí o obsahu Starého a Nového zákona, pokud Vám to pomůže….“
Mladý muž za malými brejličkami zamžikal, vyprskl smíchy a povídá :“a.. složitější úkol byste tam neměla?...". A pak povídá :" Tak ju, kolik máte času? …".
Nedávno jsme s, již dospělými, dětmi probírali naše společné dovolené a oba přiznaly, že, byť se tehdy bály, že nebude dost času na jejich ZOO, byla tato prohlídka pro všechny z nás jednou z nejpřínosnějších. Všichni ze stručného, srozumitelného a především poutavého výkladu průvodce dodnes čerpáme.
