Soused běží k plotu a ukazuje po domácky vypěstované velké červené papriky. Máme sousedy, kteří by mohli být vzorem všech sousedských vztahů.
Nikdy jsem moc nevnímala okolí našeho domu až nyní. Pokud je člověk celý den doma, a i když má spoustu práce, nejde si některých věcí v jeho okolí nevšimnout, obzvlášť když se ty věci dějí každý den stejně. Najednou Vám v paměti nenápadně utkví v kolik hodin který soused odjíždí nebo přijíždí z práce, nebo v kolik hodin soused venčí psa či sousedka vede dítě do školky. Podle některých sousedů si lze řídit i hodinky.
V ulici pod námi žijí ve dvou domech sousedé – důchodci. Jsou to čilí a velmi milí lidé, kteří mají přehled nejen o naší a sousední ulici, ale také o celém širokém okolí našeho městečka. Mimo dlouhého času tráveného povídáním u společného plotu, jsou výborní pěstitelé českého ovoce a zeleniny a jejich zahrady mají takový trávník, že by jim ho mohla závidět anglická královna.
Jen, co ptáci zazpívají svoji první písničku, netrvá dlouho a sousedé chlapi jsou už na zahradě. Ten prochází stonky s rajčaty a kontroluje jejich kvalitu a čas sběru, ten zase obíhá jabloně a kontroluje kolik jablek za noc spadlo. Mezitím manželky připravují snídani a základy na obědy. Po té vybíhají za svými muži a začíná první sousedské sdílení informací u šálku čaje. Hovoří o večerním programu v televizi, o dětech, které se večer telefonicky ozvaly a hlavně o plánech prací na zahradě pro dnešní den. Pak se každý rozbíhá za svým.
Soused vlevo trhá rajčata, zalévá muškáty, okopává prostřední záhon. Soused vpravo posbírá spadaná jablka a bere do rukou štětec a barvu a začíná natírat pergolu. Sousedky zatím odběhnout na nákup, každá do jiného obchodu. Cestou potkají každá někoho jiného a každý jim dá nové informace o někom jiném. Po návratu z nákupu rychle společně informace vymění, třídí a běží vařit oběd.
Po odpolední siestě už chlapi sedí u plotu, každý z jedné strany a povídají kolik rajčat, jablek nebo ostružin stihlo od rána uzrát. A sousedky rozebírají ráno získané informace. Jednou mi to nedalo a při procházce se synem, když takhle přes plot tiše povídali se ptám: „Dobrý den sousedky, tak co je nového?“ A jedna hbitě odpovídá: „Ále, nic pěkného, ale to vy už určitě stejně víte.“ Odpovídám: „Bohužel, nic nového nevím, a chci vědět jen něco pozitivního, nic negativního, ale pokud nic hezkého nemáte, tak mi řekněte i to špatné.“ Sousedka: „Představte si, že pan Novotný zemřel, ukouřil se, uhrál na automatech a upil koňakem!“ S lítostivou tváří odcházím, protože na typ této novinky nemohu reagovat. Musím si tu informaci trochu odmocnit. Protože podle místních řečí jsem byla těhotná už rok před tím, než se to doopravdy stalo, rozvedená jsem už roky dva a moje rodina kupuje pozemky na zoologickou zahradu.
A když se takhle pes začuchá nebo Adamovi se nechce domů, tak se hned dozvím, že když paní Alžběta ráno neotevře okno, tak je nejspíš po ní. A u sousedů Filipových, když jsou zatažené žaluzie v prvním patře, tak je syn paní Filipové doma. A sousedka Růžena po smrti manžela teď často cestuje do lázní, na hory, na semináře a tak. Možná to znáte, ne? Dalo by se pokračovat dál. Tuhle jsem se zase dozvěděla, že jeden strýc chtěl domlouvat námluvy své dceři s jedním naším sousedem. Ta dcera je sice již dlouho šťastně vdaná a má krásnou holčičku, ale na to asi strýc zapomněl.
Pomalu se blíží večer, sousedi ukládají zahradní pracovní nástroje do kůlen, aby je ráno mohli zase vytáhnout a pokračovat ve zvelebování svých zahrad. Sousedky pomalu ukončují dlouhé dialogy o mě, o vás, o něm nebo o nich. Poklidí po svačině, připraví večeři a těší se na večerní televizní seriál. Není to krásný život? Celý den jsou na čerstvém vzduchu, pracují na svém a rozptýlení jim děláme my okolo. A hlavně mají úžasný a záviděníhodný sousedský vztah.
