Letní oblečení nás i dětí v Punkevních jeskyních, zakázaný pes a „mamí, mě se chce čůrat“ na dně propasti Macocha.
Meteorologové hlásili rapidní ochlazení a my se nedopatřením „rozhodli“ na to připravit. Cestou z ještě slunné Moravy nás zaujala značka poukazující na propast Macochu. Zajíšťka nebyla dlouhá, a tak jsem se rozhodli synovi ukázat jak vypadá pravá propast. Naposledy jsem tu byla na základce a tak dalece moje paměť nesahá. Myslela jsem, že se projdeme k vyhlídce a pak třeba okolo a naše návštěva Macochy skončí. Oblečení lehké letní, jídla tak akorát. Na recepci nás čekalo překvapení o výši vstupného na lodičky. Pořád mi nějak nedocházelo, co nás ten den bude čekat. Pořád mi nedošlo, že na dno Macochy se dostaneme přes krásné Punkevní jeskyně, pokud tedy nejsme sebevrazi a neskočíme z výšky dolů. A to nejsme! Pořád mi nedocházelo, že v takových jeskyní bude zima.
Objednáni na prohlídku a lodičky se vydáváme vstříc novým dobrodružstvím. Adamovi vzhledem k předpovědi beru v autě teplou bundu. Před vstupem do jeskyní čekáme na paní průvodkyni, děti pobíhají a já si nejprve všímám cedule „zákaz vstupu se psem“. Náš Vigo zůstal doma, ale bráchova Lasi je s námi. Přísné dozorce se nedaří ukecat a tak někdo bude muset zůstat se psem venku. Adam mezitím prohlíží leporela a já si všímám další zásadní věci. V leporelu jsou průvodci v zimních bundách. Až nyní mi začíná docházet, že nám všem bude asi pěkná zima a nejlépe na tom bude Adam se svou teplou bundou. Manžel otužilec leze do 8 stupňové jeskyně v tričku s krátkým rukávem, brácha v tričku s dlouhým a dvě další děti ve slabých mikinách.
Při ohlášení prvních informací od paní průvodkyně si říkám: „No, to bude zajímavá akce“. Nesmí se jíst, pít, na nic sahat a čeká nás 40 minut chůze. S naším Adamem 40 minut pod zemí? Bez jídla a bez pití? Nedá se nic dělat, a do velkých prudkých schodů ho manžel bere, jenže je okamžitě upozorněn průvodkyní, že děti si následující cestu lodí musí zasloužit. A tak ten náš dvouletý skřítek šel dva kilometry k jeskyni, pak 40 minut v jeskyni a pak další dva kilometry zpět, v autě usnul a má můj velký obdiv, protože celou prohlídku neprotestoval, šel, stál a díval se, nejedl, nepil a ničeho se nedotýkal.
Jen na dně Macochy se mu chtělo čůrat. Jak to provedeme jsem netušila. Manžel se to snaží zamluvit a odkazuje Adama na paní průvodkyni, která vypráví pověst. Díváme se na sebe, zda by to nešlo někde tady, právě na tom dně Macochy. Adam se mezitím loučí s paní průvodkyní, mává a říká svoje „čus“. Já neznalá si myslela, že při nasedání na lodičky to určitě někde půjde, ale nešlo. Manžel pravil: „Nepřipomínat, vydrží!“ A vydržel. Stejně by mě zajímalo, jak by to šlo. Vyvedou vás z jeskyně ven? Však jsme nebyli jediní, kdo tam měl děti. No, jsem ráda, že jsme to nemuseli zjišťovat a po té absolvovat.
Při východu z jeskyně nám venku přišlo jako ve skleníku. Ale dle předpovědi se počasí opravdu rychle změnilo. Švagrová byla zmrzlá a znuděná, děti se klepaly zimou a z nebe na nás padaly první kapky studeného deště. Ještě že se u mě v kabelce ukrývaly za odměnu sušenky. Na každý výlet s malým dobrodruhem se snažím připravit, ne vždy to jde. Nyní jsem byla připravena – nepřipravena a zvládl to taky. Asi se příště nebudu stresovat, jak to kde zvládne a spontánním akcím se už s Adamem v čele bránit nebudu. Protože tahle prohlídka byla moc pěkná a moje rýma je nyní taky moc pěkná.
