Sochy, pomníky a svědomí národa

Je slunný den. V brněnském parku Lužánky zamilovaně cvrlikají ptáci a teplé sluneční paprsky předznamenávají skutečný příchod jara.  Stejné jako před rokem, stejné jako před sto lety. Ano je tu zase jaro. Jaro roku 2014 Lužánky jsou velmi starý park. Je prvním veřejným sadem v Čechách a na Moravě. Založen roku 1786 císařem Josefem II. 

Dlouho jsem tudy neprocházel cestou mne ale překvapily dvě nádherné sochy, které tu dříve nestály. http://mojebrno.wz.cz/inka--brno-dalsi-zajimavosti-socha-obchodu-tolerance.html   Sochy – „Obchodu“ a „Tolerance“, původně součást většího sousoší oslavujícího právě Františka Josefa II. Původně byly instalovány na Moravském náměstí, ne na dlouho, 1892 až 1918. Pak byly legionáři strženy.

Nechci čtenáře zatěžovat souvislostmi s osvíceností období vlády Marie Terezie a jejího syna Františka II. Podrobněji zde: http://vitmachalek.blog.idnes.cz/c/365328/Habsburska-monarchie-a-nabozenska-tolerance-cast-IV.html  

Podstatné je to, že od té doby v Evropě došlo k velkým změnám. I. světová válka, pád monarchie, obrození, které chápeme jako velké vítězství identity českého národa.

Vznik I. Československé republiky a krátký ekonomický rozkvět který následoval. Edvard Beneš, T.G. Masaryk a další  významní lidé té doby.

II. světová válka, protektorát a modly - Henrich Himmler, Josef Goebbels, Adolf  Hitler.

Reálný socialismus a modly komunismu Lenin a Stalin.

Umíme si s tím vším dnes poradit? Podat našim dětem skutečnou historickou " pravdu"?

Třeba bez pozlátka meziválečné euforie směřující k zbožnění všeho slovanství a Ruska. 

Obrození poznamenané i plagiátorstvím nasměrovalo Josefa II. z "Moraváku" do areálu psychiatrické kliniky v Černovicích (jak zlomyslně příhodné místo) a nahradily jej sochy jiné. Ta poslední kterou pamatuji i já, byla s názvem "komunisté" od akademického sochaře  Miloše Axmana. I ta je dnes  kdesi v propadlišti dějin.

Reálný socialismus, stejně jako okupace a mnichovská zrada, protektorát, Benešovy dekrety - zůstávají jako boláky ...  byť snad již zhojené?

Kolik pomníků, kolik soch, kolik mocnářů a osobností padlo ve víru emocí a „národní hrdosti“! Prvo republikové "obrození" smetlo ze scény vše, co bylo spojeno s mocnářstvím rakousko uherským. Protektorát degradoval češství. Reálný socialismus tlumil takřka vše minulé, jako by vše, co bylo „před“ ztratilo význam a cenu.

Musel jsem se při pohledu na ty nádherné sochy v duchu usmát - kolik názvů, tam kde původně stály, dnešní Moravské náměstí již mělo - nevzpomenu si na všechny, ale alespoň některé : „Dikasterplatz“, „Lažanský- platz“, „Kaiser-Josef platz“, „Adolf Hitler platz“, „náměstí Rudé armády“ a konečně dnešní název „Moravské náměstí“.

Kolik názvů, kolik režimů a soch. Kolik eufore, při odhalování a kolik poct a věnců položených potentáty.  Kolik emocí při jejich strhávání.  

Každá doba si nese své. Hodnoty. Kladné i zlé.

Nese s sebou ale i svědomí. Svědomí tohoto národa.

Svědomí švejkovského období Rakouska Uherska, Svědomí zvednutých rukou a kolaborantství za protektorátu, svědomí téhož za doby socialismu.

Napadlo někoho jaké by to bylo,  kdyby protektorát měl stejného trvání, jako doba vlády komunistů?

Kde bychom byli, mi "hrdí" čecháčci?........ Ano osud našeho malého národa.

Mi, kteří máváme vlajkami při sametových revolucích, které pak tolik včetně privatizace kritizujeme.

Mi, kteří si připneme trikoloru a vyrazíme do ulic, už jen když vyhrajeme v hokeji.

Každý pomník a každá socha je zrcadlem našeho svědomí a doby kterou nelze smazat tím že je zboříme.

Čas maže euforie a emoce. Zůstávají fakta, s kterými si dodnes nevíme rady.  

Socha Napoleona Bonaparta dnes již nikoho nepohorší, ale v době Velké francouzské revoluce a expanze Napoleonských vojsk nabízí srovnání s tím, o co se pokoušel Adolf Hitler. Jen v jiné době a méně sofistikovaně.

Vím že za tuhle větu budu pranýřován. Také si neumím představit sochu Adolfa Hitlera kdekoli v Evropě. Přesto i to je historie a chcete li, šrám na paletě osudů tohoto národa.

Čas……čas maže euforie i emoce. Je milosrdný i ke svědomí těch kteří neobstáli.   Nebourejme pomníky. Nebourejme své svědomí.

Chceme li být hrdým národem, dokažme to! Zkusme nestrkat hlavu do písku...to nechme těm velkým ptákům v Austrálii.

Hezký den.