Pozdě

Ve výtahu mezi snem a nocí

takovou poprvé tě vidí dnes

tvé zpřetrhané smutné sny

kde andělé tak často pláčí

V zahradách japonských

do listí bonsajových

dokud pamatuje si vše dobré

přál v mlze si tě rozplynout

Už cigaretu nechtěl

v rozpraskaných rtech

a s žárlivostí v zádech

myslet na konec

Kam zmizela ta něžná slůvka

v pološeru šeptaná

proč jiná zdáš se

proč až dnes