duše tě nikdy neopoustí

když ukrajuješ ostrým mečem

z oceánu kousky touhy

Když štěstí skráně laská

ten okamžik pouhý

když láska jako písek z pláže

mezi prsty proklouzává

poznáš, že tu nejsi věčně

a že to se stává

pak přemáháš ten smysl v mozcích

svého mozku

než pochopíš co za proroka

na tom mezku

zeptej se jej otrhance

pokorný a v kleče

„Bože stává se to všem

tak jako mě?“

„že uvnitř prázdný

a i vně“

„já netušil tu sílu

 v sobě skrytu“

když slunce z duše vystoupilo

„ach Bože stydím se“