Setkání s divočinou

Divočina, slovo které skrývá mnoho neznámých. A také slovo, které vybízí k fantazii. Každý si pod slovem divočina přestavuje něco jiného.

Někdo zajímavou knížku o putování po PCT trailu od Cheryl Strayedové, někdo zase film na její motivy. Další člověk třeba pod pojmem divočina vidí naši politickou  situaci. Mně se pod pojmem divočina vybaví nespoutaná příroda, hluboké lesy, vysoké zasněžené hory a hlavně divoká svobodná zvěř. A je jedno, jestli jsou to ptáci, savci nebo ryby. Zatím co za hlubokými lesy a vysokými horami musíme daleko od domova, někdy se nám poštěstí vidět divokou, ale ne tak svobodnou zvěř i za humny. Proč ne tak svobodnou? Protože ji dusíme v naší rozpínavosti a neustále si děláme větší a větší nárok na její životní prostor. Je přece velice důležité stavět na zelené louce nové domy, nové výrobní haly atd. A zvěř je ta poslední, která se brání. Ona si nemůže najmout drahé advokáty aby za ni bojovali.

Přesto se nám někdy poštěstí setkat se s nefalšovanou divočinou i kousek od vlastního bytu. A to je i můj příběh. Nad naším panelovým domem máme velkou louku. Během roku slouží pro venčení našich čtyřnohých miláčků. I já tam každý den s naší fenkou vyrážím. Jako na každé louce i tady roste tráva a jako každou louku, i tu naši 2x ročně posekají velké stroje.  Už vloni jsem si všiml, že po posečení louky, dojde na ní k výraznému zvýšení života. Proto jsem netrpělivě vyhlížel letošní senoseč. V pátek jsem se konečně dočkal. Při příchodu k domovu, byla vidět spousta kroužících ptáků nad čerstvě posekanou loukou. Neváhal jsem a vyrazil s foťákem. Dvě hodiny jsem se potuloval se zakloněnou hlavou, připraveným fotoaparátem a cvakal a cvakal. Budiž chvála digitálu (nedovedu si představit mít ve foťáku 36 snímků a trefit to přesně). Nakonec mne přemohla žízeň a bolest za krkem. V duchu jsem se rozloučil s elegantními dravci a vypravil se domů. Až doma podle fotek jsem na internetu zjistil, že objektem mého zájmu se stal jeden ze vzácnějších dravců naší oblohy a to Luňák hnědý. Zdárně mu ve velkém počtu sekundovala Poštolka obecná (tu jsem hledat nemusel, objevuje se u nás poměrně pravidelně).

Dnes ráno jsem opět vyhlížel dravčí elegány, ale do této chvíle se už neobjevili. Asi odlétli na jinou čerstvě posekanou louku a svým elegantním letem potěšili jiné lidi.

Snad budu mít šanci ještě na jedno setkání při podzimním sečení a pokud ne, tak zase příští rok, už se na vás těším, přeji vám klidný let do teplých krajin a šťastný návrat do české kotliny.

Hezký den

Obrázky je možno po kliknutí zvětšit.