První sníh

Co je to vlastně sníh? Dle wikipedie je sníh  specifická forma ledu, pevného skupenství vody. Je tvořen ledovými krystalky seskupenými do sněhových vloček.  Tolik tedy definice z veřejné internetové encyklopedie.

 Pro děti (nebo alespoň pro nás když jsme byli malí) je sníh úžasná věc. Klouže to po něm ještě lépe, než po blátě, nešpiní (alespoň ten nově napadaný a nebo ten mimo silnice), nechá se užmoulat do krásné sněhové koule a jak panečku pak sviští vzduchem (kam se na to hrabe bláto). Jediná jeho nevýhoda je, že v současné zimě dlouho nevydrží, pokud vůbec se jej uráčí paní Zima poslat na zem a  hlavně je ho méně než pravdomluvných politiků. O Vánocích na sněhu si už můžeme jen nechat zdát. Také tradiční vánoční radovánky spojené se sněhem jsou v našich končinách nemožné, zkuste si jít s dětmi zasáňkovat nebo zabobovat. Jestliže chcete provozovat s dětmi tyto  kratochvíle, je na čase hupsnout do auta a vyrazit do horských oblastí a i tak se ještě večer raději pomodlete k Bohu, aby jste ve vyhlášených horských střediscích na sníh narazili. To už nemluvím o tom, že budete nuceni rozbít prasátko s úsporami na novou pračku (na valše už praly i naše prababičky a taky to šlo) co by rodič neudělal pro svá dítka, která se otrávěně vypotácela ze svého pokoje, kde příjemně trávila čas spojená s kamarády přes PC nebo tablet.

Dost už stěžování, mně jako fotografovi se loňský rok líbil. Povedlo se mi několik vycházek za focením, uspořádal jsem první výstavu, byl fotit v Dolomitech, jen jedno mi chybělo. Díky zimě, která panovala, se mi nepodařilo mimo jednoho dne fotit zimní krajinu. Tak dlouho jsem si doma stěžoval na toto téma, až se moje žena nade mnou slitovala (spíš to už nemohla dál poslouchat a lezl jsem jí tím na nervy) a dala mi k Vánocům zimní focení na Malé Fatře. To bylo radosti, hned jsem si naplánoval, co mi ještě chybí z oblečení (jasně, slabá péřová bunda z DECATHLONU, byla první volba - už mi visí ve skříni:-) ) a začal se těšit. Počasí jak na jaře a tak alespoň v bratrských slovenských horách bude sníh.

A najednou se ta paní, která hlásí v televizi počasí, rozhovoří o sněžení i v nížinách a dokonce mluví o celodenních mrazech. HURÁ to vypadá na sníh a snad i Slunce. Toho se musí využít. Začínám "lustrovat" stránky s předpovědí počasí a je to jasné. V pátek ráno zamířím místo do práce směr Saské Švýcarsko. Nikdo neví jak dlouho sníh vydrží a tak musím "kout železo dokud je žhavé, slušelo by se spíš říci dokud je zmrzlé". Cesta v Drakoušovi  ubíhala klidně, jen sněhu místo přibývání spíše ubývalo, ale utěšoval jsem se tím, že v saské kopce jsou dostatečně vysoko. Po zaparkování v Schmilce jsem se rozloučil s Drakoušem a jeho teplou náručí, nahodil si batoh na záda, zapnul čelovku a vyrazil vstříc nevšedním zážitkům. Jak jsem začal stoupat do kopce, tak začal sníh přibývat SLÁVA. Moje boty pošlapávaly čistou neporušenost sněhové přikrývky, která se během noci snesla na krajinu. Bylo to jako znesvěcení. Po čase se k mým stopám připojily ještě stopy jelena nebo laně (to nepoznám), který šel stejným směrem jako já. Tyto stopy mne doprovázely už celou cestu k místu focení.

Při příchodu k místu focení, které mám moc rád (je tu nádherný výhled do krajiny) bylo jasno. Bohužel, jak se blížil východ Slunce, blížil se i mrak Kurvič (to je termínus-technikus - mám to z fotokurzů), který následně ten nejkrásnější okamžik zhatil. Nakonec mi to až tolik nevadilo, protože ten klid, ticho a bílá krajina je nejkrásnější lék na všechny bolesti světa. Po několika desítkách minut se i mrak umoudřil a nechal alespoň na chvilku vykouknout i Slunce.

Cesta zpět do civilizace už probíhala standardně, člověk jde s přihlouplým úsměvem dolů  z kopce a zbytek dne v něm rezonují ranní obrazy jak ve Zwingru.

A protože jsem se sněhu nemohl nabažit, absolvoval jsem ještě odpoledne rychlý výstup na Klíč, kde se mi povedlo vyfotit krásný západ Slunce (už bez mraku Kurviče)a kde jsem si také vyzkoušel péřovou bundičku. Měl jsem se jak v pokojíčku jojo teplo je teplo. Po západu jsem si navlékl čelovku, a hupky šupky domů za rodinou. Příjemně unavený jsem doklopýtal k Drakoušovi, který na mne věrně pod kopcem čekal .

 Prostě SUPER den, ráno v Sasku, pak krátké zastavení v pracovním procesu a ještě stihnout večerní super focení NA SNĚHU - co víc si přát.