Pálení čarodějnic nebo courání po Saském Švýcarsku ?

Zatím, co se celá země připravovala na pálení čarodějnic, já seděl u PC a studoval předpověď počasí. Vyrazit, nebo zůstat doma? Rozhodnutí padlo: VYRÁŽÍM!

Rychle sbalit, navařit čaj, vyndat dobité baterie z nabíječky a vyrážím. Je to vlastně poslední jízda Drakouše před TK. Je trošku nemocný (prasklý výfuk) a tak ho předtím čeká i návštěva pana doktora. No pro dnešek to ještě musí vydržet. Naházím si věci do batohu, vysvětlím naší fence, že se mnou nemůže (kdo má psa, zná smutné psí oči) a zavírám vstupní dveře do bytu. Psí oči mne doprovází do poslední chvíle. Sbíhám schody, otevírám dveře u Drakouše a nasedám. Vyrážím směr Schmilka, zhruba po hodině cesty parkuji na kraji silnice na neplaceném parkovišti, nahazuji batoh na záda a vyrážím na cca 5km cestu. Trasa vede stále do kopce, po 50minutách a cca 800schodech čekám na dech, který jsem ztratil cestou nahoru. Čeká mne už jen asi 20minutová cesta po rovině k místu focení.

Tady mne čeká zklamání – na předem vybraném místě už „parkuje“ německý kolega. Hledám tedy jiné místo pro focení. Nakonec se podařilo a během chvíle se přiblížil čas focení. Cvakám obrázky a hledám ideální kompozici.

Konec už není tak úžasný – Slunce zapadá do oparu a brzo se ztrácí za obzorem. Teď ještě najít místo na spaní. Jdu na jisto, hledám místo, kde jsme spali s kolegou minulý týden. Po 20minutách už ležím ve spacáku, nařizuji budíka na 4:30 a usínám.

Noc proběhla klidně, budík mne nutí vstávat v naprogramovaný čas. Rychle balím a odcházím k dalšímu fotopointu. Je jasná obloha, ale fouká ostrý studený vítr. Beru si na sebe veškeré oblečení a začínám fotit. Východ Slunce je nádherný, k dokonalosti chybí jen pár mráčků. Zaujala mne malá borovice a tak se ji pokouším zachytit. Tyto pokusy trvají asi půl hodiny a pak představení končí. Balím si fidlátka a vyrážím na cestu zpět.

Seběhnu schody a pak i zbytek kopce a už nasedám do Drakouše. Vyrážím směr ČR, mám povznesenou náladu, jako po každém vydařeném focení. To se však mění kousek za Hřenskem, kde míjím čerstvě sraženou srnku. Zaplavuje mne pocit marnosti a smutku. Proč v lesních úsecích nesundávají řidiči nohu z plynu? Tak krásně ten den začal, ale toto pokračování mi den definitivně kazí. Snad mne příště osud této krvavé „atrakce“ ušetří.