Dolomity 2018 - část 1.

V roce 2015 jsem poprvé navštívil Dolomity. Bylo to samozřejmě s fotokurzem od Michala Balady. A musím se přiznat, že mne tyto hory očarovaly.

Rozeklané štíty, hluboká údolí a vysokohorské louky s množstvím jezer, kde je v říjnu klid. Zlátnou zde modříny, listy ostatních stromů si obléknou sváteční barevný šat a údolí se plní ranními mlhami. To vše dohromady je fotografův ráj, kde si připadáte jak v cukrárně. Jen místo zákusků se vám servírují výhledy na skály ozářené vycházejícím Sluncem, případně vycházející Slunce nad štíty hor. To vše za předpokladu dobrého počasí, A v tom je „jádro pudla“. V roce 2015 nám počasí krutě nevyšlo. A proto jsem se toužil dostat se na tato místa ještě jednou.

Kolega (fotografováním stejně postižený) v Dolomitech dokonce ještě nebyl! A tak jako jsme plánovali expedici do Slovinska, se stejnou vervou jsme plánovali i Dolomity. Dohoda byla jasná: Slovinsko v září, Dolomity v říjnu. Opět jsme sledovali předpovědi počasí na 10nebo 15 dnů dopředu a snažili se najít co nejlepší počasí. První termín (odjezd 5.10.2018) jsme odpískali – předpověď nebyla moc dobrá. Druhý termín (od 12.10.2018) sliboval výrazně větší šance na dobré počasí. Konečný verdikt padl ve středu 10.10.2018 – odjezd 12.10,2018 v 20:00.

Ve čtvrtek jsem rychle nakoupil zásoby potravin, v pátek v odpoledne zabalil potřebné věci  a ve 20:00 jsme nasedli do expedičního vozidla a vyrazili směr Německo, Rakousko a Itálie. Cesta tentokráte nebyla tak klidná – německé dálnice s místy neomezenou rychlostí jsou nebezpečnější, než ty rakouské. Ale nakonec jsme po celonoční jízdě v 6:05 zastavujeme na parkovišti v sedle Passo Sella. Vybalujeme fotovýbavu, protože celou cestu nás doprovázela jasná obloha. Měníme tenisky za trekovou obuv a bereme si teplé oblečení. Pak už míříme na první fotopoint a začínáme fotit. Je to nádhera, nejdříve jsou štíty ozářeny měsíčním svitem, ale postupně přebírá svou vládu Slunce, které se probíjí přes vysokou hradbu okolních skal.

Postupně jsou ozařovány celé, až konečně okolo 8. hodiny se Slunce vyhoupne nad obzor. Po chvíli už pelášíme zpět k autu , kde si dáváme snídani a snažíme se o snížení spánkového deficitu.

Po 1,5hodině spánku se plnit parkoviště kde máme zaparkovaný náš vůz. Oblékáme se a vyrážíme na rekognoskaci terénu. Dojdeme až pod Col Rodella k chatě Rifugio Des Alpes, kde je velké srocení paraglidistů.  Kocháme se výhledem na hory, kde jako pestrobarevné korálky plují ve vzdušných proudech padáky. Uděláme pár fotek s létajícími křídly a už míříme zpět k našemu vozidlu. Vybalujeme campingovou deku a vyhříváme se na teplém říjnovém Slunci. Lelkujeme a čekáme na večerní focení.

Večerní focení proběhlo ve stylu: „co je dál jak 100m od auta, není FOTOGENICKÝ!“. A tak místo běhání po kopcích, fotíme skalní masiv přes údolí s vrcholky La Piza – Monte Stevia, Kanzeln, Piz Duleva a další.

Po západu Slunce balíme věci a přejíždíme cca 20km na Passo Gardena, kde plánujeme přenocovat. Nacházíme poloprázdné parkoviště, kde zastavujeme na rovině a připravujeme ležení. Původně jsme chtěli fotit noční hvězdnou oblohu (je jasno), ale probdělá noc na cestě a další den na nohách, si vybírá svou daň a už v 20:30 spíme jak dudci.

14.10.2018

Špatně nařízený budík (5:00 místo 6:00) začne hlaholit a zjištění, že Slunce vychází až v 7:30, přeřizuji budík na 6:00 a ještě hodinku spíme. V 6:00 už začíná ranní kolotoč. Vylézt z teplého spacáku, obléknout si studené svršky, obout si ztuhlé boty a vyrazit na už večer vyhlídnutý „fotopoint“. Přicházíme s dostatečnou rezervou a tak máme možnost zkusit fotky s dlouhou expozicí, kdy světla vozidel stoupajících po serpentinách do sedla, vytváří jasnou stopu. To se nám po několika pokusech celkem daří.

Pak už je tolik světla, že nám stačí standardní nastavení fotoaparátu a my jsme opět svědky nádherného divadla světla a stínu. A pak vychází hlavní hvězda programu – Slunce. Svými paprsky objímá okolní rozeklané štíty a přináší hřejivou náruč světla. Postupně je ozařováno okolí a s ním i krásný malý kostelík, který je umístěn kousek nad obytnými budovami. Stejně tak jsou ozařovány i horské louky, na kterých zlátnou modříny.

Po 30minutách od východu Slunce balíme své fidlátka a sestupujeme k našemu domečku na kolečkách. Tam na nás čeká teplý čaj a bohatá snídaně.

Po snídani nasedáme do auta, dáváme sbohem Passu Gardena a vyrážíme směr Passo Falzarego. 

Cestou ještě zastavujeme na Passu Valparola , kde obcházíme malé jezírko Lago di Valparola.

Po hodinové pauze a krátkém přesunu, zastavujeme na Passo di Falzarego. Je neděle, svítí Slunce a je příjemných 11°C. Parkoviště je přeplněné a i přesto se nám povede najít místo na zaparkování. A protože je krásný den, vytahujeme své židličky, vaření a vyhříváme se na Slunci. Výhled do krajiny je impozantní. Nedivím se, že jsou Dolomity na seznamu UNESCO. Okolo nás je neustále pohyb, přijíždí motorkáři, kteří milují úzké horské silničky plné zatáček, stejně tak i rodiny s dětmi a další turisté, kteří se vydávají na odpolední procházky podzimní přírodou. I my se postupně připravujeme a na krátkou cestu k Lago di Limides, kde je naše dnešní fotolokace. Vyrážíme po 15. hodině a za 30minut jsme u jezera. No vlastně u vyschlého jezera. Tam, kde před 3mi lety bylo krásné jezírko, je jen vyprahlá země. Nezbývá nám, než změnit své plány a jít hledat jiné místo. Ještě, že jsme vyrazili dříve. Stále máme dost času na hledání. Po pár minutách nacházíme nové místo a děláme několik kontrolních „cvaků“. Slunce se občas schovává za mraky, ale okolní kopce jsou krásně nasvíceny. V údolí jsou zlaté modříny a krásně kontrastují se zelenými borovicemi. Do západu Slunce zbývá ještě minimálně hodina a tak občas vyfotíme skrz mraky ozářené stráně, ale čekáme na to nejlepší, které by mělo přijít těsně před západem Slunce.

No nepřišlo, na západě se objevily těžké mraky a Slunce se do nich schovalo. A tak místo obarvených skal vidíme jen šedivou skalní masu. Balíme věci a přesouváme se zpět k našemu domečku na kolečkách. Vaříme večerní čaj (kávu), večeříme a připravujeme si spací prostor.Zítra nás čeká ranní výstup ke starým kasárnám z 1.světové války na východ Slunce, snad bude počasí příznivé.

Pokračování příště.