Jak jsem oslavil vznik republiky.

Zkouším zachytit své zážitky a pocity, které zažívám při své zamilované činnosti - focení krajinek. Tento článek byl napsán po focení koncem října 2015.

Je úterý večer a já už po několikáté otvírám internetové stránky s předpovědí počasí. Copak mi to ti Norové zase předpovídají? Přál bych si polojasno, krásné ranní mlhy a na východě jen malé mráčky. Tak trochu to na stránkách norského meteorologické společnosti slibují. Ještě rychle mrknout na Aladina (žádný výlet do pohádek 1000 a jedné noci, ale výpočtový model od českých meteorologů), ten taky slibuje dobré vyhlídky a je rozhodnuto! Jedu fotit!

"Hurvajs"(pro neznalé je to naše "přibližovadlo" - Renault Twingo) už je celý natěšený na parkovišti a tak jen sbalit fotovýbavu a věci na převlečení, připravit na ráno termosku na čaj, do batohu doplnit sušenky na snídani a můžu jít chrupat. Ještě před spaním zkontrolovat nastavení budíku (čas východu Slunce mínus hodina mínus čas chůze od parkoviště na fotolokaci mínus čas na cestu autem , vstávám a odcházím z bytu do 10 minut) a rychle usnout, noc je krátká a spánek nedostatkové zboží. 

A už zvoní budík. Vždyť jsem si šel před chvilkou lehnout a už mám vstávat? No nic, fofrem vstávat, čeká mne ranní focení. Oblékám se rychle, ještě zalít čaj v termosce a už sedím v autě a jedu nocí vstříc novému ránu. Zatím ale vládne noc a světla auta prořezávají tmu. Jejda najednou se u silnice uprostřed vesnice objevují srnky. Poklidně se pasou a auta je nezajímají. A ejhle o pár kilometrů dál se to ještě jednou opakuje. A už překračuji hranice státu, mířim totiž do Saského Švýcarska. Protože prijíždím brzo na parkoviště, je tu místo, za pár hodin tu bude totálně plno.

Rychle se vysoukat z auta, pobrat věci, zapnout čelovku a už vyrážím na cestu. Ze začátku trochu bloudím, byl jsem tu jen jednou a nějak se nemůžu trefit na správnou cestu. Nakonec se dílo podaří a už se šinu směr Šrámovy kameny. Cesta ubíhá pomalu, je tma jak v ranci. Konečně vidím rozcestí s odbočkou na vyhlídku. Teď už jen vysupět skoro 150 schodů a jsem v cíli.

Na vrcholu mne čeká nepříjemné překvapení, jasná obloha je pryč a mraky jsou úplně všude, na východě i západě. Předpoklad zlepšení se limitně blíží nule. Z celého fotovýletu je rázem jen výlet. KURVA, KURVA, KURVA!!!!!!

Hlavou se mi honí optimistické myšlenky typu: ono se to ještě vyčasí, ale zkušenosti praví jinak: dnes se zajímavého východu Slunce nedočkám.

Najednou objevuji cestu, kterou nám před lety ukázal Vašek Sojka při Workshopu, tak alespoň trocha užitku. Rozhodl jsem se ji prozkoumat a nakonec nacházím zcela jinou pro mne nepoznanou část Šrámových kamenů a hned je den veselejší. Sem se musím určitě vypravit.

Vracím se zpět k autu a vymýšlím náhradní program, chvíle přemýšlení a ejhle pojedu k Dolskému mlýnu, podzim je tam prý krásný. Krátký přejezd autem do Vysoké Lípy a už se valím do kaňonu Kamenice.

Cestou po proudu říčky obdivuji barvy listí na stromech. Ještě je ho víc na stromech než na zemi a tak jsem svou chvilku nepropásl.

Asi dvě hodiny si užívám focení řeky a podzimních scén, které dokáže vykouzlit jen paní příroda, ale už se musím vracet zpět do normálního světa.

Nakonec jsem svátek vzniku republuky oslavil vznikem fotek, oslavujících krásu přírody.

Na Šrámovy kameny jsem se vrátil ještě tentýž týden v sobotu, ale to tam už bylo mnoho dalších stejně postižených osob, ještě, že jsou tak rozlehlé a většinou jsme si nepřekáželi. V sobotu nás Slunce odměnilo za čekání krásným východem.

Prostě jak už jsem psal dříve, nikdo není prorokem počasí a poručit mu zatím neumíme a to je dobře, alespoň se musíme na hezká místa vracet a objevovat jejich krásu opakovaně. Tak snad někdy příště.

Hezký večer, den, odpoledne, ráno atd.

Tom

PS: v příloze jsou fotky jak ze středečního výletu (prvních 5 fotek), tak i ze sobotního focení (zbylé dvě fotky)