Den šestý noční bouřka, voda ve stanu a konečně bez deště

Popis nedávného putování party fotografických nadšenců po alpských cestičkách naproti masivu Mont Blancu a Eigeru.

Jako malý jsem se bál bouřky. Dodnes si pamatuji, jak mne ředitelka školky vyvedla v dešti a začínající bouřce ven před školku a ukazovala na střechu, že tam opravdu jsou ty hromosvody. Na dnešek v noci jsem si na to vzpomněl několikrát. A proč? Protože noc byla výživná. Švýcarské Alpy nás přivítaly opravdu nehezky. Nejprve se spustil silný déšť a pak se přidala i bouřka. Záblesky osvětlovaly kopuli stanu a hrom se přihnal v zápětí. Moc jsme toho nenaspali. Když už se bouřka uklidnila, začali honci stahovat okolo se pasoucí krávy na ranní dojení.

V 5:35 jsem se po zazvonění budíku vyhrabal ze spacáku a začal zjišťovat škody. Stan stojící na podmáčeném podkladu byl těžce zkoušený. Podlážka nevydržela na nápor vody a v místech pod karimatkami máme cca 1cm vody. Stejně tak i tam, kde se opřeme o podlážku. Je to zajímavé cvičení na koordinaci pohybů, obléknout se a  vylézt ven bez namočení. Ručníky, které jsem rozprostřel mezi karimatky, jsou celé mokré. Budiž chvála nafukovacím karimatkám udržely nás i naše spacáky v suchu. Výhled ze stanu nás moc nepotěšil. Mlha, kam oko dohlédne. A ono se díky ní, daleko dohlédnout nedá. Ranní focení je odpískáno. Dle předpovědi, by se okolo 8. hodiny, mělo objevit Slunce. Už se na něj všichni těšíme. Na sušení máme hromadu věcí.

Je 7:28 a my ještě poleháváme ve spacáku. Před hodinou jsem kontroloval počasí a mlha byla jak okolo Rákosníčkova rybníčku. Stále čekáme na spásné Slunce.  Okolo deváté hodiny jsme se konečně na chvíli dočkali a začali sušit mokré věci. Ve 13 hodin jsme sbalili stan a své věci, které už stihly uschnout a vydáváme se na pochod za Slunce. A když za Sluncem, tak výše. Čeká nás přesun k poslední fotolokaci. Je to příjemné stoupání s výhledem na okolní stráně, kde se po dešti vytvořilo mnoho malých i velkých vodopádů. Potoky, které jsme během cesty překračovali, byly naplněny vodou valící se do údolí. Cesta nás po hodině přivedla k jezerům Bachalpsee, která byla obsypána lidmi. Turisti se vyvezli z údolí lanovkou a promenádou po cestě, která vede po vrstevnici, došli k jezerům. Tady se pak navzájem fotografují a při cvakání závěr fotoaparátů a mobilů si přepadám jak v Praze u orloje.

Okolo 17. hodiny jsme se přesunuli na místo, kde budeme dnes spát. Je to kousek od hlavního jezera u pramene, který vyvěrá přímo z hory. Stany si stavíme tentokrát na suchém podkladu s nádherným výhledem na okolní masiv Eigeru. Využil jsem možnosti a času a provedl celkovou očistu, při které jsem málem umrzl. Voda měla jen pár stupňů před pevným skupenstvím. V klidu jsme povečeřeli na místě s výhledem a čekali na západ Slunce. Stáli jsme připraveni na vyhlídkovém místě jak vojáci na přehlídce, ale hlavní protagonista (Slunce) na přehlídku zapomněl. Masivy Eigru, Munchu a dalších vrcholů byly nádherně vidět, jen to Slunce, které je mělo obarvit, se nedostavilo.

Bylo už po západu (20:20), někteří jedinci již demontovali foťáky od stativů, když se Slunce na několik okamžiků osvobodilo od svých věznitelů na západě (mraků) a osvítilo červeným světlem zasněžené vrcholky. Pak nastala mela. Začaly cvakat závěrky a ti malověrní, kteří již odzbrojili stativy od fotoaparátů, spěšně montovali vše zpět. Ta chvíle trvala jen pár minut a bylo po všem. Slunce se na své pouti vydalo za obzor a my ke svým látkovým příbytkům s nadějí na dobré počasí při východě. To nám slibovala i předpověď počasí. Bohužel už od 8 hod. má začít pršet a to s čím dál větší intenzitou. Ráno moudřejší večera, jdeme spát. Pokud se předpověď vyplní, začínáme zvažovat dřívější odjezd do Čech. Zkrátili bychom si putování o jeden den, ale nemá smysl zůstávat tu zůstávat v nepohodlí. Ráno rozhodne.

Přidávám pár fotek, pro větší náhled stačí kliknout na obrázek a jedno video s noční bouřkou a bleskem.

Video natočil Jaromír Vlach.