Cestovní deník - Trek okolo Manáslu část 10. - Zpátky po svých stopách

Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.

19.Mu Gompa;     3709mnm;     6.listopadu  2016;             T+9;        den 7.

Je nádherné ráno. Vzbudil jsem se už v 5 hodin. Cítím se o 100% lépe než včerejší ráno. Bolest hlavy zmizela. Vydržím ležet do 6:30 a vyrážím fotit. Venku je totiž krásně. Začíná vycházet Slunce a osvětlovat vrcholky hor. Naše dnešní bydlení má nádherný výhledy na Ganesh Himal a tak se dá fotit téměř z postele.  A jak fotím, potkávají mne jednotlivý členové naší partičky, kteří radostně konstatují, že už jsem v pohodě, když tu pobíhám s foťákem a stativem. Ač jsou osvětlené vrcholky hor, k naší ubikaci sluneční paprsky ještě nedosáhly.

Tedy je slušná zima, za kterou by se leden v Čechách nemusel stydět. Najednou se sluneční kotouč vyhoupne nad okolní hradbu hor a výrazně se otepluje.Tedy otepluje se, ale péřovou bundu ještě nesvlékám. Většina naší partičky byla na ranní pudže (modlitba, pobožnost) v přilehlém chrámu.

Zbytek nás neznabohů (neznabudhů), si vytváří snídani v trávě (na schodech). Je tu totiž na rozdíl od společné jídelny teplo. Slunce, přicházející z Tibetu, přidává „pod kotel“ a my si vyhříváme promrzlé kosti ze studené noci.

Dnes nás čeká cesta zpět. Půjdeme zpátky údolím Tsum Valley, v Rachen Gompě vyzvedneme nemocnou Katku, která se tam pokouší vyléčit svůj silný kašel a odpočinout si. Pak budeme pokračovat níž a níž.

Jak už je v Himalájích zvykem, jít níž, neznamená jen cestu směrem dolů. Drápali jsme se po „kozích stezkách“ (úzké cestičky, zarostlé trním, které vyrábí spoustu škrábanců) ke klášteru, který, jak jsme zjistili až u něj, byl zavřený. Klíč byl na úpatí kopce v prvním domu vesničky. Cestou mi síla stále přibývala a den už jsem ukončil docela v pohodě. . Celou cestu nás pro změnu trápí ostrý studený protivítr. Nutí nás se obléknout a vhání nám prach do očí a úst. Těsně pod klášterem ještě vidíme místní jeleny, spíš to vypadá jak stádo ovcí.

A po půlhodině pak ještě vidíme opět divoké opice (Hulman posvátný), spokojeně se „pasou“ na poli.

Na konci dne pak máme ještě krátkou vrchařskou prémii k dnešnímu ubytování a pro dnešek máme padla.

Ubytování jsme si zajistili v Chhokang Paro, ve výšce 3120mnm u paní, která tká na stavu. Během jednoho dne jsme tedy sestoupili o 600 výškových metrů. Hned se lépe dýchá.

Teď už nás čeká jen večeře a zasloužený spánek. Šárka se ještě rozhodla využít času a zahájila akci „velké prádlo“. Byl jsem nucen odevzdat ponožky, tričko a spodní prádlo k dekontaminaci (oprávněně je nutné poznamenat, že ponožky už to potřebovaly).

Večeře začíná v 18hodin. Tradičně začínáme čajem. Následují špagety s kečupem (pro mne) a vařené brambory ve slupce (pro Šárku). Padla 19. hodina a od Šárky přišla její oblíbená hláška: „Už bych si šla lehnout“. A jak řekla, tak učinila, rozloučila se s námi a vydala se do hajan. Tam si opět opakuje myslivost a případně vybarvuje mandaly, jsme přeci v oblasti, kde mandaly mají ohromnou historii. My ostatní si užíváme příjemné atmosféry a zkoumáme zítřejší trasu. Pokud vše půjde podle plánu, měli bychom se už zítra večer napojit na hlavní trasu okolo Manáslu.

Teď už nám zbývá jen objednat snídani, a můžeme si jít lehnout. Odvážlivci ještě ochutnávají Campu (kaši z ječmenné mouky a yačího másla – tradiční tibetské jídlo), večer zakončujeme Schlafftruňkem: výbornou čínskou whiskou. A pak už jen podívat se na hvězdnou oblohu a šup do postýlky, zítra nás čeká dlouhý den.