Na beskydské lesy se snesl sníh a nepřestává padat. Na kopcích je ideální teplota -6 stupňů C°. Přesně to je pro mne jako stvořené, je potřeba se začít hýbat po tom vánočním přejídání.
Základ je se dobře obout a obléci, na kopci je prý zima informoval mne můj muž. Po pár kilometrech zjišťuji, že jsem to asi s těmi svetry přehnala, je mi horko a kolem úst mám zmrzlý sníh vypadám jako Yetti. Neustále sněží a já se jen s obtížemi brodím ve sněhu, který má tak padesát centimetrů sněhu. Vůbec nestíhám měřit krok s manželem, ten se mi ztrácí mezi stromy, ještě, že na mne vždy počká.Jdeme směrem na chatu Kotař po modré značce, před námi jsou vidět jen jedny stopy, tudy snad nikdo nechodí...Všude je ticho z nebe padá sníh a okolní stromy jsou nánosem sněhu lehce ohnuté.Na kmenech mají větrem a mrazem krásné kresby, připadám si jako v té pohádce o Mrazíkovi. Do kopce je to v zimě obtížnější než v létě, najednou zjišťuji, že už se těším, až budeme na chatě, ale podle rozcestníku to je ještě 1500 metrů. Od foťáku mne začínají studit ruce a nepomáhají ani rukavice musím zrychlit, jinak mi omrznou. Hurá chata je před námi a já se těším na teplou česnekovou polévku. Na chatě jsme jen my jeden pár a majitelka. Ptáme se jak je možné, že už tu nikdo není? Všichni odešli, na horách se rychle stmívá odpověděla nám usměvavá paní vedoucí. No nazdar a nás na zpáteční cestě čeká pět kilometrů ve sněhu. Rychle jsme dojedli a honem zpátky. K autu už docházíme po tmě, ještě že se šlo více s kopečka. Poučení pro mne? Obléci se raději střídmě a nechodit v zimním období na dlouhé trasy v odpoledních hodinách.
