Černobílé toulání - fotoblog

Možná mi dáte za pravdu, když řeknu, že si nejvíce člověk odpočine, když se jde projít ven za město, někde do přírody. Já své toulání beru jako relax, vypoštím z hlavy práci a jen pozoruji dění okolo sebe a je mi moc dobře. Co jsem tam viděla?

Pasoucího koně na louce, broučka v trávě, jen tak, že nespadl. Klikatou cestou jsem vyšla až na Kamenitý a okolo obdivovala květiny, na jedné z nich seděl Bělásek, asi měl zrovna oběd. Sejdu do údolí a vidím, že u vody je nějaký pohyb, pluluje tam tiše Labuť, byla sama, kdopak ví proč. V tom mé oko zahlédlo ufo, seděl na něm Konipas luční a poplašně pokřikoval. O pár kilometrů dál v lese roste houba, je pod dozorem, kdo ví co provedla, že má nad sebou ostnatý drát a na druhé se vyhřívá pavouk, asi to je dozorce. Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a já po schodech do nebe, jsem uviděla v dáli dráty a těžní věž, uvědomila jsem si, že je čas se vrátit....

Autor: Alena Cmielová | středa 7.5.2014 11:12 | karma článku: 15,97 | přečteno: 429x