Zákon o střetu zájmů

Zákon o střetu zájmů... Přiznám se, že jsem ho jako bývalý zastupitel celý poctivě přečetl a musím říci, že mě jeho čtení přinutilo opět k zamyšlení. K zamyšlení o důvodech jeho vzniku a potažmo o složitosti, potřebnosti a dostupnosti legislativy jako takové. Je to jen jeden zákon ze stovek či spíše tisíců legislativních norem.

Důvody jeho vzniku tkví zřejmě v tom, že někteří politici na různých úrovních nerespektují zásady dobrých mravů a bez skurpulí zneužívají svou politickou pozici k osobnímu obohacování. Smutné je, že na toto nemravné jednání nelze aplikovat jiné zákony či paragrafy jako například trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele a musí vzniknout nový zákon, další zesložitění legislativy, další výjimky, výkazy, formuláře a agendy. Že nestačí na takovéto jednání upozornit v médiích a politik opustí pozici, jak bývá v normálních demokraciích zvykem. Neopustí. Má hroší kůži. Každej den dobrej. Co s takovými politiky? Jsou to vůbec ještě politici? Tak se schválí speciální zákon. Nedokonalý jako většina ostatních a vybízející opět k jeho ignorování či obcházení. Proč k ignorování? Důvody jsou v zásadě dva.

Prvním důvodem je neznalost. I když platí známá poučka, že neznalost zákona neomlouvá, troufám si tvrdit, že většina občanů tohoto státu nezná nejen paragrafované znění, ale ani téma naprosté většiny zákonů tohoto státu a tak je soustavně - ať již vědomky či nevědomky porušuje či obchází. A co víc - neznají je ani vystudovaní právníci. Ti znají vždy pouze "svůj obor", výseč z legislativního koláče.

Druhým důvodem je malá schopnost státu vynutit si dodržování těchto zákonů, i když - jak kterých. Zákonů a paragrafů je prostě tak moc, že stát se stará hlavně o ty, kde jde o jeho peníze, čili o vymáhání daní, poplatků, penále a pokut. Tam jde vše tak říkajíc ráz na ráz. Podstatně slabší je schopnost státu zajistit vynutitelnost práva pro poškozené soukromé osoby, případně firmy. Tam se soudní spory táhnou roky a roky. Opravné prostředky umožňují šikovnému právníkovi manévrovat v podstatě neomezenou dobu.

A jak se vůbec normální občan vůbec dozví, jak který zákon zní? Jakou má možnost přečíst si platné aktuální znění toho či onoho zákona? Jakou má možnost mu porozumět tak, aby ho mohl dodržovat? Nic moc. Je možné si toto znění zákona koupit v tištěné podobě. Existují také firmy, které nabízejí - samozřejmě za nemalou úplatu a pravidelné poplatky - buď CD s platnou legislativou nebo přístup na své internetové stránky s těmito informacemi. Stát ale dosud nebyl schopen alespoň zpřístupnit svým občanům zdarma to, co po něm požaduje, a to nic víc než platné znění zákona. To je podle mého názoru skandální a mimo to dost smutné. Jak dlouho že už máme Ministerstvo informatiky? Existuje ještě vůbec? Co se tam vlastně dělá? Dělá se tam vůbec něco?? Nevím. Vím pouze to, že takto si správu věcí veřejných v době rozvinutého internetu nepředstavuji.

A tak ani já zcela jistě nedodržuji všechny zákony tohoto státu. Které? No, abych vám řekl pravdu - ani nevím. A přistihl jsem se dokonce při pocitu, že mě to ani moc nevadí. A nevadí to zřejmě ani státu. To, co dodržuji,jči spíše co se snažím dodržovat, je ve mně uvnitř. Jsou to mravní zákony, které jsem obdržel už od svých rodičů už v době mládí a dospívání a které mají hodně blízko k desateru. To jsou totiž jednoduchá, pochopitelná a zapamatovatelná pravidla pro život, platná již tisíce let. A víte co je na nich to nejzajímavější? Že od svého vydání nepotřebovala jedinou novelizaci.

(zveřejněno také na www.jiricisar.com )