Jako momentální člen dozorčí rady firmy, zabývající se mimo jiné i provozováním místní obecní skládky TKO, se občas dostanu k zajímavým informacím. Jedna z posledních byla informace o tom, že se bude muset provést měření zápachu naší skládky. To samo o sobě není natolik zajímavá informace, jako způsob, jakým se toto měření provádí a vyhodnocuje. Poté, co jsem vyslechl podrobnosti tohoto poměrně složitého postupu, které pan ředitel obdržel na krajském úřadu, okamžitě mi bylo jasné, že se o ně musím podělit s čtenáři Blogu. Není to totiž o obvyklé exaktní měření nějakým přístrojem či chemickou analýzou. Jak to tedy je:
strykowski
Měření má dvě fáze: Odběr vzorků a jejich vyhodnocení. Za slunného, teplého a větrného dne přijede pracovní skupina na odběr vzorků vzduchu: postaví stan na kraji skládky otevřený ke skládce, přímo proti větru, v tomto stanu do speciálních igelitových pytlíků "napytluje" vzduch, jdoucí od skládky, a odjede. Zajímavější je ale ta druhá fáze - dávejte pozor: ke kulatému stolu zasedne lichý počet "čichačů" (3-5). Na tuto - mimochodem dobře placenou práci (200,- Kč/hod) - jsou údajně najímáni studenti maximálně na několik dní v měsíci, musí to být zdraví lidé, nekuřáci, atd... Vlastní vyhodnocení pak probíhá tak, že se mezi "čichače" vypustí nejdříve "neředěný" vzorek vzduchu ze skládky a každý, co "něco" cítí, řekne "cítím". Pokud většina z "čichačů" něco cítí, je hodnota zápachu jeden "ou". Následuje vyvětrání a další ředění vzorku vždy o dalších 50% s čistým vzduchem a opakování stejného postupu. Při každém dalším čichacím "kole" s pozitivním výsledkem se hodnota zápachu povyšuje o další ou. Maximální povolená hodnota zápachu na skládce je údajně stanovena na 5 ou.
Musím se přiznat, že tento postup byl pro mne obtížně uvěřitelný, že na první poslech silně "zapáchá" novinářskou kachnou (odhadoval bych to tak na 2-3 oury :-), nicméně pan ředitel mě ujišťoval o autenticitě této informace. Nicméně od kamaráda - učitele fyziky jsem obdržel odborný výklad, který mě přesvědčil o pravdivosti a existenci jednotel smradu OU:
Jednota zápachu 1 OU (nikoli our), což znamená Odour Unit, existuje nikoli jako jednotka soustavy SI, ale jako jednotka Evropská, tedy 1 EOU.1 EOU = množství pachových látek, které odpařeno do 1 m3 neutrálního plynu za normálních podmínek (teplota 273.15 K, tlak 101.325kPa) vyvolá u testujících pozorovatelů stejný smyslový vjem, jako 123 µg n-butanolu, rozptýleného v objemu 1 m3 neutrálního plynu za normálních podmínek (Evropskáreferenční pachová hmotnost – EROM).Nejrozšířenější metoda měření pachových látek je dynamická olfaktometrie, založená na postupném zřeďování vzorku,obsahujícího pachovou látku, čistým vzduchem, tedy postup, který je výše popisován.Tato měření nemohou poskytnout přímou informaci o pravděpodobných účincích pachu, jeho vnímané intenzitě, ani o tom, zda bude vnímán jako příjemný nebo obtěžující.Dynamickou olfaktometrii definuje ČSN EN 13725, Kvalita ovzduší - Stanovení koncentrace pachových látek dynamickou olfaktometrií:- využívá principu postupného zřeďování pachu neutrálním plynem až k prahu vnímání pachu člověkem - měřící skupinu tvoří minimálně 6 osob - odběr vzorků se dělá do vaků z materiálů, které neuvolňují pach nebo do skleněných myší - počet odebraných vzorků u zdroje je nejméně 3 - u fugitivních emisí je nutno zohlednit celý cyklus výrobního procesu - zpracování vzorků je nutné provést do 16 hodin od odběru - vzorek se při analýze ředí syntetickým vzduchem nebo mediciálním kyslíkem - hodnota čichového prahu je ta, kterou označí 50% osob z měřící skupiny.
(zveřejněno také na www.jiricisar.com )
