Člověku - tedy v tomto případě mě - nejlépe a nejdéle uvíznou v paměti střípky zážitků, které se svázaly s hlubokým citovým prožitkem, ať už kladným či záporným. Mohou to být zážitky dlouhé nebo docela kratičké, jako třeba ten, o které dnes píšu.
Před lety jsme se spolupracovníky externě vyučovali na chotěbořském gymnáziu nový předmět - tuším "Algoritmy a programování" se to jmenovalo. Bylo to v dobách, kdy na naší počítačové scéně vládl počítač Spectrum a programovací jazyky Basic a Pascal. Mezi mými žáky byl i Martin Ondráček, nynější šéf zpravodajství TV Nova. Mezi svými vrstevníky už tehdy vynikal zvídavostí a snahou pochopit podstatu předmětu, i když je nutno říci, že nepatřil k nejlepším studentům tohoto předmětu a zřejmě ani pro něj nebyl tento předmět tím pravým "šálkem čaje". Byl to student vyloženě humanitního zaměření, mezi jeho oblíbené předměty určitě patřila literatura, neboť měl rád poezii i prózu. V tom čase jsem se - už nevím jak - dostal k magnetofonové nahrávce, na které Martin recitoval báseň o štěstí. V jeho podání mě báseň velmi zaujala a zapamatoval jsem si - či spíše - vryl se mi do nesmazatelné paměti pouze jeden verš. Zapomněl jsem asi ihned (jak je u mě zvykem) autora i název básně, ale ten jeden verš mě od té doby pronásleduje a při nejrůznějších - spíše těch smutných - příležitostech se mi znova a znova spolehlivě vynořuje z hlubin mé jinak čím dále chatrnější paměti.
Nedávno jsem se odhodlal a Martinovi do Novy napsal. Nenapadlo mě nic lepšího, i když jsem posléze zjistil, že podle onoho verše ji najde i běžný vyhledávač Seznamu. Mail ale kupodivu našel svého adresáta a Martin mi celou báseň obratem poslal. Jmenuje se Definice štěstí a je od J.Čejky. Nejsem žádný pravidelný konzument poezie, to spíše prózy. Nad touto básní se ale nelze nezamyslet.
Při nejrůznějších příležitostech, při svátcích i narozeninách, při odjezdu na cesty, při svatbách, před zkouškami atd. si zpravidla přejeme hodně štěstí. Pojem štěstí je ale natolik vágní a relativní, že je - pokud se nad ním zamyslíme - docela obtížné konkrétně vyjádřít, co to vlastně štěstí je, co tím přáním vlastně míníme. Myslím, že se tímto naprosto obecným přáním docela šikovně vyhýbáme tomu, co skutečně onomu oslavenci či příjemci našeho přání přejeme. Že se tak nemusíme namáhat přemýšlet o tom, co by onen člověk vlastně považoval za štěstí, a necháváme výběr představy "konkrétního štěstí" vyloženě na něm. Mohl by se třeba i urazit, kdybychom mu třeba přáli, aby ho nebolely zuby, aby se nenakazil AIDSem či aby našel odvahu odejít od svého proradného partnera.
Štěstí je ale tak vrtkavá, neuchopitelná a nekonečně relativní záležitost, že jeho přáním nemůžeme nikoho urazit. Nic nás to nestojí jej přát hodně a onen příjemce našeho přání si tak může pod oním pojmem představit právě to, co on sám by považoval za největší štěstí pro sebe samotného, jakou nastalou či naopak nenastalou událost by označil za největší štěstí. Jediné omezení našeho přání je uplynulý čas, to, co se stalo, již nikdy nelze vzít zpět...
A právě tyto události, nevratné odchody mých příbuzných, spolupracovníků či kamarádů, známých, mně vždy navodí takový stav mysli, kdy se z hlubin mé paměti vynoří onen verš, který s neúprosnou jistotou rozsoudí, zda měl onen člověk štěstí, či nikoliv. Tedy - pouze z pohledu onoho verše, neboť štěstí ve skutečnosti je...
J. Čejka - Definice štěstí
Štěstí je být sám sebou
Ale nebýt sám
Štěstí je vstávat v létě ve čtyři hodiny ráno
Popíjet šálek čaje
Dívat se z okna a cítit
Jak se přesýpá čas
Štěstí je probudit se v nemocnici z narkózy
A sledovat jak bolest zvolna ustupuje
Jako Napoleonova vojska od Moskvy
Štěstí je roztrhat dopis na rozloučenou
Vzít si dva prášky pro spaní
Zapít je lahví vína
A potom místo spánku
Vylovit z peřejí noci
Báseň bojovnou
Jak dvoukilová parma
Štěstí je zvednout telefon
A slyšet že na druhé straně
Je ten komu na nás ještě záleží
Štěstí je umřít dřív než vlastní děti
Štěstí je mít čisté svědomí
Štěstí je nepoznat zákopy u Verdunu
Koncentrační tábory
Anebo Hirošimu
Štěstí je žít a ne jenom si užívat
Štěstí je nebýt otrokem svých vášní
slabosti či věcí
Štěstí je umět odejít včas
Ze scény
Z rozděleného bytu
I ze světa
Štěstím ale není výhra v loterii
Nález peněženky nebo zlaté žíly
Štěstím není urvat někde něco navíc
To nás jenom klame jazyk nedokonalý
Jak člověk sám
Protože štěstí a štěstí je rozdíl
Stejně jako umění a umění
A komu není shůry dáno
V apatyce nekoupí
(Zveřejněno také na www.jiricisar.com )
