Novoroční předsevzetí daleko. Pochybuju, že ještě někdo od prvého ledna „drží“ a jestli ano: klobouk k zemi! Navíc bývá k těmto často kocovinovitým slibům nahlíženo už tak dost opovržlivě. Mám pocit, že nejoblíbenější novoroční předsevzetí je „Nedávat si žádný novoroční předsevzetí“. To já si ráda (raději) dávám předsevzetí během roku. A nový školní rok? Ideální čas!
Kandidujete na Matku roku? Nebo na její anticenu? Nebo jste snad prostá normální matka? Školní čas prověří většinu z mnoha našich mateřských dovedností a umů. Na začátku jde většinou všechno snadněji. Jenže: Vyděržaj! A já potřebuju deadline, Damoklův meč. Vše mi jde tak nějak hůř (a pomaleji), když nemám termín, nedám slib, nevyřknu předsevzetí…
Tak než začnu štkát, raději řku: Desatero školní mateřské.
- Nebudu posouvat budíka o „ještě deset minut“
- Nebudu ráno dětem dovolovat sledování pohádek
- Nebudeme k snídani pít místo teplého kakaa studenou šťávu
- Nebudeme snídat pouze sušenky
- Nebudu nechávat přípravu oblečení až na ráno
- Nebudu kontrolovat úkoly v den odevzdání
- Nebudu tolerovat žvýkačku místo čištění zubů
- Nebudeme snídat v autě
- Nebudeme přicházet/dobíhat do školy jako poslední
- Nebudu kandidovat na Nejhorší školákovu matku roku
Neříkám, že neustále porušuju všechny body zároveň, ale… Jisté zlepšení by to rozHodně chtělo. A jak na to? Existuje recept? Možná všechno začíná tím ranním neposunutím budíčku.
P.S. Zatím mi to docela jde! Pravda, je prvního…
