Maminko, ty jsi slavná!

Není nad lásku mezi matkou a dítětem. Někdy dochází k porozumění. Někdy dochází k neporozumění. Zvlášť v kritických obdobích jako je první vzdor, druhý vzdor, předpuberta, puberta... no vlastně po většinu dětství. A dospívání.

U nás muselo dojít na stříhání. A to nebyl nikdo ani moc zarostlý, konečky neroztřepené a zrovna jsme netvořili. Stříhal se „Kámen – nůžky – papír.“ Šlo o knihu Kniha příšer. Šlo o to, kdo ji dostane k narozeninám. Asi by to nebylo nijak divné, kdyby si stříhaly děti. Ale stříhal si synek a … ehm já. No, to ujde, ne? Nicméně nevyhrála jsem. Nicméně mi synek slíbil, že mi ji půjčí.

Syn je rád, že se mnou může řešit to, co ho zajímá. Aktuálně jsou to rytíři. Nechci se nijak vytahovat, ale málokterá mamka může vést se svým dítkem tak odborný rozhovor na tohle téma. Moje znalosti jsou podrobné. Stejně jako dětí. U dcerky je to zase láska a znalost ke zvířátkům s velkýma očima. Znám jejich povahy, příběhy, styl humoru. Miluju když mají dětské seriály humor a to ne fekálního, ale jazykohravého směru.

Abych nevypadala jako úplný ouchyla, tak dodávám, že sice mnohé seriály vidím o mnoho víckrát než děti, ale je to součást mojí práce, protože je překládám do češtiny. Kladů to má několik. Máme s dětmi oblíbená témata a ani na jedné straně to není znalost povrchní. Koukáme na anglické verze největších novinek. Najdou se však i nevýhody. Například se pereme o plakáty se společnými hrdiny…

„Maminko, ty jsi slavná!“ Zvolala nedávno dcerka. Nebudu zapírat. Zapýřila jsem se. Přestože se moje jméno objevuje u titulků už delší dobu, ještě pořád jsem z toho trošku na větvi. Ale abych správně vychovávala ku skromnosti (tleskaly mi po každém odvysílaném díle jen první rok a půl), zcela pokorně jsem se zeptala, proč si to myslí. Otevřela první šuplík v mém pracovním stole a ukázala prstíčkem dovnitř: „Máš razítko!“

Není nad to mít nadhled!