Kdo rozdává dneska a kdo celoročně
Nicméně svatý Mikuláš chodí a rozdává potěšení jen jednou do roka. A tak mě napadlo, že to zrovna sedí ke srovnání s někým, kdo se zas tak veřejně neoslavuje a neočekává. Protože dneska sice chodí Mikuláš se svou družinou, ale družiny i samostatní dobrovolníci chodí celý rok. A zrovna tento den slaví svátek. Je totiž mezinárodní den dobrovolníků.
O dobrovolnících si spousta lidí myslí, že „jsou divný“. Není přece normální, aby někdo něco dělal zadarmo, jen tak, někomu pomáhal, proč?! Určitě mají nějaký postranní úmysl. Hele a Mikulášovi se nikdo nediví, že rozdává. A to přitom víme, že nerozdává on, ale… Pšššt, moje dítě už sice dávno umí číst a přesto ještě věří.
Věří ve svět, kde existuje dobro. Věří v to, že je správné lidem pomáhat. Snažím se mu nezakrývat oči. Naopak ho podporuji, aby je otevřel na všechny strany. Vidí, co hrozného lidi dokážou, zná třeba příběh našich nedalekých Lidic. Ale zná i dobro, které lidi dokážou a umí dávat, aniž by za to něco na oplátku brali. Chodí se mnou občas navštívit tu „cizí“ paní, kterou prostě jen tak potěšíme návštěvou.
Většinou za ní ale chodím sama. Může se to zdát, kdovíco nedělám. Ale popravdě je to jinak. Přiznávám sobě i jí, že je to pro mě oddech. Uteču na chvíli z každodenních povinností. Dáme si kafíčko a popovídáme si. A vyprávíme si, že až bude hezky, vyrazíme ven. Aspoň na chvíli, protože i v sedě jí brzy bolí celý… no říkáme tomu záda. Těšíme se společně na jaro. Ono totiž cítit slunce na vlastní kůži není zas tak běžná věc, jak se může zdát.
Na Vánoce to bude právě rok, co zemřela paní, za kterou jsem chodila předtím. Byla taky „upoutaná“ na lůžku. V létě jsem jí vzala na vozíčku ven a stala se z toho krásná tradice až do babího léta. Umřela chvíli po devadesátých narozeninách. Umřela s tím, že si ještě užila sluníčko. Že se zasmála, když jsem jí vyprávěla, co jsem uplynulý týden zažila. Že jí srdce zaplesalo, když jí můj synek četl pohádku, protože vlastní vnoučata ani pravnoučata neměla.
Ano, jsou to běžné věci. Ale bez dobrovolníka by je asi nezažila. Ano, je to zadarmo. Ale ne, není to nadarmo. Ano, dáváme tomu svůj čas. Ale rozhodně to není ztráta času. Jsou to dvě obyčejné hodiny týdně. Kolik hodin týdně člověk promrhá? Zbytečnostmi od zdlouhavého nakupování, přes uklízení neukliditelného, po surfováním na internetu. Ano, i já takhle někdy samozřejmě mrhám časem, ale vždycky si ukrojím i čas pro „mojí dámu“.
Mojí současné dámě bude v lednu devadesát. Pevně věřím a doufám, že se společně dočkáme prvních jarních paprsků a vyrazíme ven. I tak už jsme stihly spoustu věcí. Je krásné, když přijdu a ona řekne: To není možný, to je telepatie, zrovna jsem na vás myslela! Tak ráda s ní nahlížím do starých časů, kdy mi vypráví, jak jezdili se psem zapřaženým do postroje, který táhl na kárce sud na vodu.
A tak svou kárku potáhnu dál. Stejně jako ostatní dobrovolníci, kteří jsou ne divný, ale jiný. Ale krásně jiný. Protože jim záleží na něčem víc. A proto se s nimi ráda setkávám. A proto doufám, že z mých dětí vyrostou lidi slušný, poctivý a neztratí víru dělat dobro. Jo, jestli to bude tímhle směrem, tak ať jsou klidně taky trochu divný.
Tereza Cimburková
Vzpomínání se starostkou TĚCH Lidic
Dnes je to 76 let od vypálení obce Lidice. O rozhovor jsem požádala paní Veroniku Kellerovou. Osmým rokem je starostkou „těch“ Lidic. Ale není s obcí s tragickou minulostí spjatá jen pracovně, ale velmi osobně, rodinně.
Tereza Cimburková
S Taťánou o stáří a rodině
"Na konci záleží jen na tom, aby na Vás někomu záleželo." Toto motto by se dalo tesat do kamene. Rozhovor o životě se seniory a pro seniory s Taťánou Gregor Brzobohatou.
Tereza Cimburková
Stáří vpřed
Mikuláš má svátek dneska, ale chodil už včera. Stejně jako byl včera Mezinárodní den dobrovolníků. Ti ale chodí nejen jednou do roka. Svatý Mikuláš, proslulý svou štědrostí k potřebným, by měl dost radost.
Tereza Cimburková
Lidice: 75 let
Vzpomínky na vzpomínání lidických žen. Vzpomínky na porevoluční Lidice. Povídání o tom, proč je důležité uctít odvahu. Červnové povídání s Miroslavem Kalibou, synem lidické ženy, čtyřiadevadesátileté čiperné Miloslavy Kalibové.
Tereza Cimburková
Utíkat ve správný čas
Běh na dlouhou trať nebyla nikdy moje silná stránka. Na základce jsem byla rychlá. Nejlíp mi šly stometrové sprinty. Ale protože běh asi tenkrát nefrčel jako dneska, dostala jsem jinou nabídku.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Green Deal nikdo nezmění. Vnímejme ho jako příležitost, radí Pavel Telička
Premium Česká republika slaví 20. výročí vstupu do EU. Petr Telička tehdy český vstup v Bruselu vyjednával....
Von der Leyenová s kampaní navštívila Prahu, na Národní třídě si natočila pivo
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v souvislosti s předvolební kampaní Evropské...
Co mírová konference v Čapím hnízdě, napadla Černochová Babišovu kritiku
Ministryně obrany Jana Černochová ostře reagovala na kritiku české muniční iniciativy pro Ukrajinu...
Opilý řidič kličkoval Brandýsem. Čtyři tisíce pro každého, uplácel pak policisty
V druhé polovině dubna zastavila policejní hlídka kličkující a pomalu jedoucí auto. Cizinec, který...
Prodej chaty 24 m2, pozemek 434 m2
Praha 10
2 999 999 Kč
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 822x