Tohle jsme už třeba mohli mít za sebou

Před cca měsícem a půl jsem si porovnával nás a Rakousko a tvrdil jsem, že se na jejich čísla (mimochodem v počtu úmrtí nijak nevybočující od jiných roků) taky dostaneme, ale později, protože se to u nás utlumilo až zbytečně moc.

V té první fázi byla u nás ta opatření sice přehnaná, ale vzhledem k nedostatku informací, které si navíc mnohdy i protiřečily, celkem pochopitelná. Ovšem ve chvíli, kdy už byla známá čísla a vědělo se, že se o žádnou epidemii nejedná, tak již nebyl důvod na tom dál tolik lpět a mělo se podle mého (i tehdy) názoru uvolňovat mnohem rychleji.

Nejpozději kolem Velikonoc u nás již bylo jasné, že je to nafouklá bublina. Vzpomeňte si jaká hrozivá čísla na těch tiskovkách predikovali a jaká byla skutečnost. A například prakticky nikde v Evropě nebyly povinné roušky plošně zcela všude, zaváděli je tam, kde mají smysl. Tady se z roušek stal jakýsi symbol (možná i díky tomu, že jsme si je museli šít sami) a plno lidí na to skočilo.

Problém ovšem bude, že na základě této jarní zkušenosti s přehnanými opatřeními již při případné další vlně nebudou lidé těm hrozivým predikcím věřit a budou kašlat i na opatření, která smysl mají.

Rakousko je nám z historických důvodů asi nejblíž, mají (já vím hodně zhruba) podobný počet obyvatel a nezaváděli tam až taková opatření jako u nás přičemž i ta zavedená pak uvolňovali mnohem rychleji. Tohle byla čísla k 24.5. - Rakousko už v tu dobu mělo cca dvojnásobek nakažených než my, zhruba dvojnásobek mrtvých než my, ale pouze 800 aktuálně nemocných, přičemž my 2554. V kritickém stavu jsme měli stejně lidí - 29. Uzdravených měli patnáct tisíc, my šest. Nemocnice nekolabovaly ani tam, ani u nás, jen se tady zbytečně blokovala volná lůžka, která šla využít pro ostatní nemocné. Trošku mi z toho už tehdy plynulo, že nás možná ještě čeká to, co už má Rakousko za sebou. A evidentně to Rakousko opravdu doháníme.
Aktuálně nakažených mají rakušáci k dnešnímu dni 854 z celkového počtu 18165, my 4118 z 12319. Uzdravených mají pořád dvakrát víc. V kritickém stavu máme 12 lidí, oni 8. Počet úmrtí s koronavirem mají pořád na zhruba dvojnásobku našich čísel a pevně doufám, že se zrovna tahle čísla již měnit nebudou.
Ale už tehdy v Rakousku platilo: "Zajímavostí je, že podle nejnovějších statistických údajů z Vídně nemá pandemie žádný negativní vliv na výši úmrtnost v populaci. Čísla se pohybují v dlouhodobém průměru." Zdroj: https://www.businessinfo.cz/clanky/rakousko-koronavirus/

Nyní mnoho lidí vládě vyčítá, že nijak neřeší Karvinsko, dokonce zaznívají i názory, že by to tam měli oplotit a hlídat vojskem jako svého času Litovel či Uničov. Anebo prý dokonce zase znovu umrtvit ekonomiku v celém státě a všude obnovit povinné roušky a zákaz vycházení, přestože ve zbytku republiky počet nakažených nijak extra nestoupá. Ale chápu, že to jsou nejspíš pouze dozvuky té vyvolané hysterie a paniky.

Já naopak tvrdím, že to vláda (kterou jinak nemám ani trošku v lásce) nyní konečně dělá dobře a měla to takhle dělat minimálně od Velikonoc. Prostě cíleně řešit lokální centra případné epidemie (i když ani na tom Karvinsku to zatím nejspíš epidemie není, jinak by to tam řešili víc a pokud je mi známo, epidemii oficiálně nevyhlásili), maximálně chránit rizikové skupiny (což bohužel velice podcenili ve Švédsku) stejně jako se to děje při jiných, například chřipkových epidemiích a zbytek republiky nechat normálně fungovat. Jak je vidět, tak to naštěstí není mor ani ebola, která by kosila populaci ve velkém.

Kdyby to takhle dělali od začátku, tak jsme si tím kromě sekyry (zatím) 500 miliard, mnoha nezaměstnaných a celkového snížení životní úrovně možná mohli odpustit i to, že před námi nyní zase začínají některé státy zavírat hranice (a ne, letos jsem se do zahraničí opravdu nechystal, takže mne to zavírání hranic osobně nijak netrápí).

Na závěr si dovolím ocitovat vedoucí jihomoravských epidemiologů Renatu Ciupek
(doporučuji přečíst celý rozhovor):

• "Opět se potvrdilo, že s infikovaným člověkem musíte být delší dobu a v těsném kontaktu – v rodině či v zaměstnání. Z náhodného setkání se podle našich zkušeností nenakazíte. To by musely být nemocné prodavačky v supermarketech. A ty se prakticky nenakazily."
• "Je však otázka, jestli informace, které k nám prosakovaly ze zahraničí, byly úplně relevantní. Zda nás spíš neděsily. Na sítích se třeba objevovaly dokola stejné záběry z určitých míst Itálie, přitom v ostatních částech byl klid."
• "Osobně se ale nejvíc bojím návratu paniky. Protože to, co nás oslabuje, je strach a úzkost z infekce, která si to nezaslouží."