Za tejemstvím Těšínska "Díl první – Zámecký pivovar v Těšíně"

  To, že se na Zámeckém vrchu ve městě Těšíně u našich východních sousedů ve Slezském vojvodství nachází pivovar známý jako Browar Zamkowy Cieszyn je faktem všeobecně známým.

Nebude však od věci si krátce připomenout jeho bohatou historii. Ostatně nedávno tomu bylo úctyhodných 175 let od doby, kdy se v tamním pivovaru uvařilo první pivo.

Zámecký pivovar v Těšíně nechal postavit arcivévoda Albrecht Fridrich Habsburský v roce 1846 (Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský (nar. 3. srpna 1817) byl těšínský kníže, rakouský arcivévoda a vojevůdce. Jako těšínský kníže byl mimo jiné i dobrým hospodářem a podnikatelem. Zemřel 18. února 1895) Jméno „Zamkowy“ se pivovaru dostalo, díky jeho poloze na zámeckém kopci, v sousedství habsburského hradu. Těšín měl dlouhou pivovarnickou tradici od 15. století, kdy tady existoval měšťanský pivovar. Pivo se tam vyrábělo jen v malém množství. Kolem roku 1840 byla proto hned u zámku zahájena výstavba na tehdejší dobu moderního pivovaru, který se měl výrobou kvalitního piva zabývat v mnohem větším měřítku. Stavba byla dokončena v roce 1846. Pivo z Těšínska si rychle získalo oblibu nejen v Těšínském vévodství, ale v celé habsburské monarchii.

Jak jsem se dočetl pivo se na Zámeckém vrchu vařilo už od roku 1654 dá se říci doslova na kamnech až po demolici části hradu zničeného během 30. leté války tam vznikl v roce 1659 první pivovar. Dobrých 600 let se zde pivu zdárně dařilo, než se objevila konkurence ve výrobě destilátu-vodky, která získávala mezi konzumenty na popularitě víc než pivo, což mělo za následek rozpuštění pivovarnictví v Těšíně a jeho úpadek. Ten netrval dlouho. Vzhledem k tomu, že měšťanské pivovary zanikly opět stoupla poptávka po pivě bylo rozhodnuto vybudovat nový pivovar. Stavbou nového zámeckého pivovaru byl pověřen vynikající organizátor, bakalář Josef von Kalchberg, který inspirován nejnovějšími zásadami ekonomického a technického myšlení zahájil práce na větším a modernějším pivovaru.

Ale pojďme se již podívat tam, co je dnes před našimi zraky ukryto pod rouškou tajemství.

Průvodcem temných zákoutí mi byli Sebastian Cholewa a Vojtek Blachowic. Nejdříve jsme se prošli cestou kolem historické budovy pivovaru. Přesně poté, po které denně chodíval každé ráno kníže Albrecht držíce s šálkem horké kávy, aby zkontroloval stav budovy, ale především své dělníky. A to byl podle dochovaných informací trochu problém. „V té době byla totiž součástí pivovaru i likérka čili se zde vyráběly likéry sice ne moc silné, ale stačilo to k tomu, že v dopoledních hodinách už většina pracovníků byla pod vlivem onoho lahodného moku a zcela znaveni leželi před branou pivovaru neschopni práce. Ten dennodenní pohled na to boží dopuštění se knížeti moc nezamlouval, a proto raději výrobu likéru nechal přesunout do Blogotic“ vyprávěl nám Sebastian během stoupání po zámeckých schodech až do nejvyšších pater budovy, kde se nacházejí půdní prostory.

Venku se zešeřilo a malými okny do rozsáhlých prostor pod střechou zámku pronikalo už jen málo světla, které umocňovalo tajemnou atmosféru a bíle natřené trámy budily dojem, jako by za sebou někoho ukrývaly. Projít tyto prostory vyloženě v šeru u nás místy vyvolávalo zvláštní pocity. Před sto lety tady panoval čilý pracovní ruch naopak dnes zde jako svědci minulosti zůstaly jen skladovací prostory pro suroviny k výrobě piva, manipulační zařízení k převozu materiálu včetně sudů, různé pomocné nástroje (mnohdy ještě funkční) a ticho, které umožnilo pracovat fantazii každého z nás. Tma už půdní prostory zahalila úplně a my museli jít místy vyloženě naslepo.

Jen zásluhou našeho průvodce se nám dařilo přeskakovat trámky a sledovat obrysy jeho postavy před námi, která nás vedla za světlem. Dokonce se přiznám k tomu, že já jsem byl ten černý vzadu, který měl s tou orientací „kapánek“ problém a při jednom takovém přeskoku jsem došlápl na něco hladkého a bác. Kolegy ani tak nezajímal můj osud, ale to, na čem jsem se odporoučel k zemi.

Světla jejich mobilních telefonů osvítila plechový, do ruda vyvedený transparent k 26. výročí osvobození Cieszyna. V roce 1971 bylo jeho místo na střeše pivovaru a pak se dostal podobně jako spousta „nepotřebných“ věcí na půdu. Pro nás to byl ovšem úlovek a zároveň hmatatelný pozdrav z historie.

Pak už to sestupovali jen hlouběji a hlouběji. Původní strmé kamenné schody, střídaly železné točité. Po jejich vyšlapaném povrchu od okovaných bot zaměstnanců pivovaru se i po těch 175 letech šlo docela svižně, ale jen do té doby, než někdo vypnul elektrické osvětlení a co navíc uzamknul dveře do sklepení. Najednou jsme se ocitli v temných kobkách někde pod úrovní Piastovské věže bez možnosti snadného útěku zpět na vzduch. Nebyl to zrovna dobrý pocit, ale náš průvodce opět nezklamal a bylo na něm vidět, že terén velmi dobře zná a že ho historky z jeho zákoutí moc baví. Za svitu světel z mobilů jsme procházeli místy, kde běžný návštěvník nemá možnost nahlédnout. Pod kamennými klenbami stačilo na chvíli zavřít oči a nedechnout se dávné vůně sladu a třeba i někde v dálce slyšet cinkot pivních žejdlíků. Ze snění mě probral opět hlas našeho průvodce „pokud bychom se nedostali ven klasickou cestou, je zde možnost onu zeď vybourat. S největší pravděpodobností bychom vyšli na těšínském Rynku. Chodbu totiž používali, respektive zneužívali pracovníci pivovaru, aby se rychleji dostali do hospody, a to již během směny. Rok 1945 tomu udělal přítrž a tajná chodby byla zazděna“

Přes dvě hodiny trvala naše podzemní anabáze, když tu najednou z dálky bylo vidět jasné světlo a slyšet cinkot plnících se lahví zámeckým pivem Noszak. Tentokrát to už byl skutečný zvuk skla a skutečné láhve a my se z příběhu histori dostali jako mávnutím kouzelného proutku do moderní přesto alchymistické kuchyně pivovaru Browar Zamkovy Cieszyn.

Kde se pivo vaří tam se dobře daří! Za pozornost děkuje autor článku Milan Čierny