Ve čtvrtém dílu budeme ještě sledovat průběh událostí na českotěšínské železnici, které se udály v roce 1946 a jak je průběžně zaznamenával adjunkt státní dráhy Z. Kotula.
Ve dnech 20. až 22. srpna roku 1946 probíhaly v Českém Těšíně společné porady zástupců PKP (Polskie Koleje Państwowe) a ČSD (Československé státní dráhy) k připravované tzv. místní přípojové smlouvě. Jednání se zúčastnili za polskou stranu:
přednosta dopravního oddělení Katowice Ing. Molwitz,
přednosta právního oddělení ředitelství PKP Katowice Dr.Wojwodicz se svým zástupcem magistrem Wodarczykem,
přednostové Ing. Gurny a Ing. Mirowski za Bílsko s referent dopravního oddělení Trywinskim,
ministerský rada Jung,
přednosta zabezpečovací služby Worliczek,
kontrolor přepravy Wilczek,
dopravní kontrolor Kniotek.
Tyto porady byly zakončeny výsledkem, který sliboval brzké podepsání přípojové smlouvy. Během let 1918-1938 se obě strany nedokázaly domluvit na podmínkách znění smlouvy a postupovaly jen podle dle dohodnutých provizorií. Poslední čtvrtletí roku 1946 proběhlo bez větších změn až na vykolejení vlaku číslo 7473 na trati Třinec-Český Těšín, způsobeného rozpojením vlakové soupravy během jízdy, což mělo za následek zastavení železniční dopravy v Českém Těšíně na čtyři hodiny.
I na poli kulturním a společenském byli českotěšínští zaměstnanci železnice stejně uznáváni i činní jako na poli pracovním. Hudební kroužek ustavený v prvních dnech po osvobození pokračoval ve své činnosti a stal se nejoblíbenějším a zároveň i nejvyhledávanějším hudebním tělesem v celém těšínském kraji. Hudba železničářů z Českého Těšína účinkovala i v rozhlase. Její proslulý smyčcový orchestr nezřídka vypomáhal v stálém těšínském divadle Těšínského Slezska. Dne 3.5. 1946 se hudba zaměstnanců železniční stanice v Českém Těšíně zúčastnila v sevřeném útvaru oslav prvního výročí osvobození města od německé okupace.
Sportovci to byla druhá chlouba železničářů. Oddíl kopané ČSD Český Těšín se dostal až do divize železničářů Čech a Moravy. Velmi dobře si vedli těžcí atleti (obsahuje zápas, vzpírání, silový trojboj a kulturistiku), kteří zdárně reprezentovali Český Těšín na závodech v SSSR (bývalý Sovětský svaz), ale byli respektování a oblíbení i na Moravě včetně Slezska. Devátého února 1946 uspořádali všechny sportovní kluby za spolupráce ROH (Revoluční odborové hnutí-odbory) ples železničářů, který se konal ve Svibici a měl reprezentativní úroveň za účasti mnoha hostů.
Těšínští železničáři pamatovali i na válkou postižené spoluobčany. Mezi zaměstnanci provedli sbírku pro postižené opavské Slezsko a z jejího výtěžku bylo zakoupeno 10 tisíc cihel včetně dalšího stavebního materiálu, který následně v dobrovolné pracovní směně naložili do 24 vagónů, které odeslaly do slezských obcí Háj a Štítina u Opavy.
Složitým problémem roku 1946 byla otázka převzetí zaměstnanců bývalých DR (Deutsche Reichsbahn), kteří byli za před-mnichovské republiky vesměs zaměstnanci ČSD. Tito za německé okupace buď dobrovolně, ale i z donucení přijali tzv. volksliste (Deutsche Volksliste, zkráceně DVL, byla listina, která měla za cíl zařazení obyvatel na Němci dobytém území za druhé světové války do kategorií podle kritérií), proto vznikla rehabilitační komise, která stanovila, že zaměstnanci s volkslistou č.3 a 4 byli opětovně přijati do služby ČSD a s volkslistou č.1, pokud už sami 3. května 1945 město neopustili byli bez výjimek propuštěni, takže se očistná akce rehabilitační komise omezila jen na zaměstnance s volkslistou č.2. Část z nich byla propuštěna a zbytek po prokázání, že k přijetí listiny došlo s přinucení mohli nastoupit zpět na železnici.
Koncem roku 1946 pracovalo v železniční stanici Český Těšín kolem 200 zaměstnanců. Projelo zde, nebo bylo vypraveno 2008 rychlíků, 23382 osobních vlaků a 21719 nákladních.
Pamětní knihy, ze kterých převážně čerpám a přepracovávám do literární podoby je nutno brát, jako informace, které se nemusí opírat o historická fakta. Povětšinou jsou zapsány s určitým časovým odstupem a pisatel sám je přirozeně ovlivněn dobou a svým pohledem na dění, které popisuje.
Fotografie ze sbírky Ivana Geisslera zveřejněny s jeho svolením. Fotografie Deutsche Volksliste neslouží k propagaci fašismu a je zveřejněna se souhlasem sběratelky Joanny Milinske Ic.
