Z pamětní knihy železniční sanice Český Těšín 5. díl rok 1947

V dnešním pátém pokračovaní navážu na závěr minulého dílu, kde jsem se zmínil o vznikající velmi dobré spolupráci mezi oběma městy v rámci železniční dopravy, která pokračovala společným jednáním v polském Bielsku.

Přednostou stanice v Českém Těšíně byl v roce 1947 R. Svoboda a z jeho vzpomínek si tak můžeme udělat představu kdo a o čem se tehdy v Bielsku jednalo.

Porada se konala dne 28. až 30 července 1947 v již zmiňovaném Bielsku a zúčastnili se jich:

Ředitel DOKP Katovice Oledzki Boleslaw

Zástupci dolu Michal v Katovicích

Zástupce náčelníka PKP Ing. Gasiorowski Kazimerz

a další zástupci železnice, dolů a hutí Piegza Wilhelm, Lubelski Marian, Ligon Franciszek, Nikiel Leonard, Kristyl Alojza a Duzniak Jan.

Za Československé státní dráhy to byly:

Čáp Antonín ředitel dopravy

Bordovský Otakar vrchní inspektor přepravní kontroly

Žváček František vrchní inspektor

Jurášek Sylvestr vrchní inspektor

Holouš František vrchní inspektor-přednosta

Za uhelný průmysl to byli Gruen Bernard a Butler Fr. Uhloprodej Praha. (záměrně jmenuji účastníky, jelikož se nejednou stalo, že čtenáři v nich poznávají mnohdy své příbuzné) Ředitel DOKP Katovice (Budynek Dyrekcji Kolei Państwowych w Katowicach) Ing.Oledzki přivítal krátkým proslovem hosty z Československé republiky, delegáty MK (Kopalnia Węgla Kamiennego „Murcki”) a popřál úspěšný průběh jednání. Cílem těchto jednání bylo stanovení programu dovozu dopravy uhlí a železné rudy do ČSR (Česká republika) přes Český Těšín, Zebrzydowice a Chalupki. Na polsko-československých hraničních přechodech zůstalo ještě po válce hodně závad, které bylo nutné odstranit. Problém nastal ve věci odesílání prázdných vagónů na uhlí, kde zástupci ČSD vytýkali polské železnici, že neodebírají prázdné uhelné soupravy. Po vzájemném porovnávání záznamů bylo zjištěno, že část viny je i na české straně. Hlavní příčinou vzniklého problému bylo zapříčiněno nedostatkem rychlého a spolehlivého telefonního spojení mezi ředitelstvím ČSD Olomouc a DOKP Katowice.

Další společné setkání českých a polských železničářů proběhlo ku příležitosti státního svátku 28. října 1947 v místnosti II. cenové třídy nádražní restaurace v Českém Těšíně. V rámci těchto oslav bylo odměněno 150 zaměstnanců. Mezi vyznamenanými byl i nejstarší úpravčí tratě Stonawský Karel a Drozd Jan, kteří pracovali na železnici padesát let.

Rok 1947 se projevil tuhou zimou, kterou ovšem zaměstnanci zvládli i přes zvýšený nárust mezinárodní dopravy. Po zahájení nákladní dopravy s Polskem byl zřízen ve stanici Český Těšín druhý záložní stroj, zvaný kyvadlový a záložní četa, která obstarávala odvoz polské rudy z Českého Těšína do Třince. Dopravní situaci komplikovala výluka na trati směrem na Třinec, kdy se moc nedařilo dopravní obslužnost na jednokolejové trati zvládnout.

Dne 11. října 1947 v 6.15 hod. došlo na trati Český Těšín – Třinec ke srážce rychlého sběrného nákladního vlaku 5872 s vlakem 6609 jedoucím z Třince. K nehodě došlo chybou strojvedoucího vlaku 5872, který nerespektoval žádné varovaní. Nedbal ručních návěstí ani volání výhybkářů a samovolně vyjel na trať, ačkoliv byl strážníkem stanoviště č.147 zastavován najel v plné rychlosti do stojícího vlaku 6609. Nehoda měla vážné následky. Těžká zranění utrpěli oba strojvedoucí, vlakvedoucí a tři průvodčí z vlaku 5872. Topič

z lokomotivy vlaku 6609 utrpěl zranění lehčí. Škoda na obou vlakových soupravách se vyšplhala katastrofálně vysoko. Nárazem došlo ke zničení, jak dvou služebních, tak několika nákladních vozů.

Během roku 1947 došlo na železnici ve stanici Český Těšín ke čtyřem úrazů cestujících z vlastní neopatrnosti, když seskakovali z jedoucího vlaku. Tyto nehody byly bohudík lehčího rázu. Méně šťastné byly úrazy železničních zaměstnanců.

Dne 11. září 1947 byl těžce zraněn osobním vlakem jedoucím z Českého Těšína do Prostřední Suché traťový dělník Jiří Viščor, který pracoval na opravě koleje č.VI u stavědla číslo 7., kde byl zachycen projíždějícím vlakem a po převozu do nemocnice 12.9. ráno skonal. Pohřbu v Mostech u Jablunkova se kromě jeho bývalých spolupracovníků a vedení stanice v Českém Těšíně zúčastnila i zdejší železniční hudba.

K druhému úrazu došle dne 21. prosince 1947. Průvodčí vlaku číslo 1620 teprve 22tiletý Oldřich Sklář z Vojkovic při vjezdu vlaku z Frýdku-Místku do stanice Český Těšín spadl se stupátku vagónu přímo pod kola jedoucího vozu. Následkům zranění po převozu do těšínské nemocnice zemřel. V tom roce následovalo ještě 12 pracovních úrazů vesměs bez trvalých následků.

Železniční zaměstnanci se scházeli i mimo službu v různých kroužcích, kde se věnovali svým zálibám. Značnou aktivitu vykazoval kroužek fotoamatérů pod vedením drážního inspektora Stanislava Stískala. Kroužek čítal 25 členů a disponoval vlastní plně vybavenou fotokomorou. Své fotky využívali převážně k propagaci služebny, ale i Těšínského Slezska. V prostorách nádražní budovy měli vývěsní skříňku, kde se často střídaly fotografie ze skromného života slezských lidí, sportovních akcí železničářů, krásy slezských hor a těšínských krojů. Velmi činný byl i šachový kroužek pod vedením Josefa Tetery, který se scházel v nádražní restauraci I. třídy k šachovým soubojům. Ovšem největšího zájmu se těšil kuželkářský kroužek, jenž měl také nejvíce členů, kteří se scházeli jednou týdně. Mezi veřejnosti byla nejvíce oblíbená hudba těšínských železničářů. Bezplatně se účastnila všech místních oslav za což získala řadu ocenění. Závěrem roku 1947 se ze zápisu drážního adjunkta Z.Kotuly lze dočíst, že ve stanici Český Těšín projelo a bylo vypraveno 2110 rychlíků, 28740 osobních vlaků, 26645 nákladních spojů.

Pamětní knihy, ze kterých převážně čerpám a přepracovávám do literární podoby je nutno brát, jako informace, které se nemusí opírat o historická fakta. Povětšinou jsou zapsány s určitým časovým odstupem a pisatel sám je přirozeně ovlivněn dobou a svým pohledem na dění, které popisuje.Fotografie ze  soukromé sbírky Ivana Giesslera zveřejněny s jeho souhlasem.