Denně se míjíme v Českém Těšíně s mnoha lidmi, aniž bychom o nich něco věděli. A tak si člověk ani neuvědomuje, že se například minul se sochařem, divadelním hercem, nebo sportovcem.
Vladimír Nohel je hornický důchodce, muzikant, cestovatel, ale především českotěšínský horolezec přezdívaný také „Horský Tygr“. Jedna z jeho posledních cest vedla divokým Kyrgyzstánem k horskému masivu Pamír a na jeho druhou nejvyšší horu Pik Lenina (7134 m). Poslechněte si jeho vyprávění, které jsme zaznamenal.
Po několikaměsíční přípravě a tréninku vyrazila naše čtyřčlenná výprava nejdříve vlakem do Prahy a odtud letecky směr Istanbul – Biškek. V hlavním městě Kyrgyzstánu si s námi taxikář nasmlouval cenu, ale jakmile mu další zájemce nabídl více, vypakoval nás i s horolezeckou výbavou ven. Nakonec jsme přece dorazili do penziónu. Jeden den jsme věnovali prohlídce města a jeho obyvatel. Také tradiční kyrgyzská kuchyně nás velmi překvapila svou specifickou chutí, a hlavně cenou v přepočtu za jednu porci bratru za 40 korun.
Druhý den nás čekala cesta dlouhá 680 km do města Oš. Ubytování jsme našli ve starém oprýskaném panelovém domě ještě z éry Sovětského svazu za 100 korun na osobu. Brzy ráno odjíždíme na jižní stranu Kyrgyzstánu, odkud si chceme splnit svůj cíl a vystoupat na druhou největší horu Pamíru. To nám ještě zbývá 360 km, projet tádžikistánskou hranicí přes řeku Kyzylkum, než se před námi jako z pohádky vynoří majestátné pohoří Pamír a jeho Leninův štít.
Základní tábor jsme založili ve výšce 3600 metrů nad mořem. Za ranního rozbřesku plní elánu vyrážíme do prvního tábora C1, který si vybavíme potřebným materiálem vodou a potravinami. Jdeme zelenou krajinou plnou svišťů k horské pěšině. Sužuje nás obrovské vedro, před sluncem se v otevřené krajině nejde schovat. Přesto se nám podařilo bez větších obtíží vystoupat do sedla ve výšce 4000 metrů. Před námi se tyčí sněhem a ledem pokrytý Pamír. Nádhera. Přesouváme se průsmykem na šedý popraskaný svah těsně pod ledovcem. Pod střechou světa, jak se pohoří přezdívá, konečně dorážíme k táboru. Zde vyložíme všechny věci do postavených stanů a vracíme se zpět na základnu. Už nyní jsme značně unaveni.
Ráno je třeba naložit zbytek výbavy a vyrazit opět do C jedničky, kde musíme kvůli aklimatizaci strávit několik dnů. Po pěti dnech vyrážíme za svítání po strmém ledovci do druhého tábora C2. Jeden z členů naší výpravy má zdravotní problém spojený a vrací se nazpět na základnu. Nakonec jsme situaci přehodnotili a vrátili se všichni.
Na další den ještě za tmy s čelovkami na hlavách vyrážíme do tábora C2. Trhliny v ledovci jsou velmi hluboké a překonáváme je po kovových žebřících. Zde je nutné se mezi sebou navázat na lano. Procházíme severním traverzem Pik Lenina velmi rychle, hrozí zde lavinové nebezpečí. Po sedmi hodinách vysilujícího výstupu jsme konečně v nadmořské výšce 5400 metrů. Zde musíme vykopat místo pro stan a zabezpečit ho před silným větrem. Ta nejdramatičtější trasa nás zatím čeká. Zatím nabíráme sily, abychom se nazítří dostali po ledové hřebenové stěně do dalšího tábora C3 ve výšce 6100 metrů.
Počasí se prudce zhoršuje a hustě sněží. Přidává se k nám skupina polských horolezců. Navzájem se podporujeme, protože už deset dní čekáme zasypání sněhem ve stanech. Vzájemná podpora je v takovém prostředí velmi důležitá. Dochází nám jídlo, a i když je červenec, tady panuje silný mráz.
Poláci se desátý den odpoledne rozhodli vyšlapat stopu na hřeben do výšky 5700 metrů. Odtud už je to přece blíže k C3. Už jen ve dvou se vydáváme ve stopách polské výpravy, ale počasí je velmi špatné.
Konečně třináctý den v bílé tmě konečně vysvitlo slunce, které ochlazuje silný vítr. Přesto všechno balíme stan a vyrážíme do tábora C3. Na výstup máme pouze dva dny, pak se má počasí opět prudce zhoršit. Panuje nervozita, některým už nezbývá moc sil a chtějí se vrátit. Nakonec šaháme na dno sil a vyrážíme. Je velká zima, mrznou nám ruce, které se snažíme zahřát pod bundami, ovšem marně. Mráz postupuje celým tělem a nás dopředu žene pocit, že jsme už tak blízko. V 6800 metrech šplháme na laně po strmé ledové stěně. Už jsou vidět vrcholky Pamíru v Tádžikistánu. Nadmořská výška nám dává pořádně zabrat. Odpočíváme snad po každých deseti metrech. Skloněné hlavy, promrzlá těla, oči zaslepené sněhem, ale postupujeme stále vpřed.
Najednou se před námi zjevila bysta Lenina. Dokázali jsme to! Výstup z tábora C3 na Pik Lenina nám trval 9 a půl hodiny v extrémních podmínkách a zvládli jsme to 90 let po jeho prvních dobyvatelích.
Vyprávění Vladimíra Nohela sepsal Milan Čierny
