„Tak syncy, ni mogym czakać, aż tyn nasz babuć dostanie infarkt,“ sděloval nám parťák Richard z Vendryně na začátku pondělní směny v náraží u těžní jámy:“ Tóż, který chcecie, možecie mi prziść pumóc przi swinobiciu“.
Byl konec listopadu roku 1980 a počasí na domácí zabíjačku bylo přímo ideální. Navíc pro nás, Těšíňáky, se to jevilo jako dobrá možnost stráveného víkendu pod horami s poznáním, jak zde taková zabíjačka probíhá. Celý týden jsme se během práce nebavili o ničem jiném. než jak z té akce udělat ty pravé vepřové hody. V průběhu našich debat si dal Richard takovou zvláštní podmínku, aby někdo z nás propašoval přes vrátnici řetězový zvedák, kterému se v dole neříkalo jinak než hupcuk. Ten měl posloužit k vyzvednutí pašíka na trojnožku. Většina se začala ošívat, že kvůli brawkovi nebudou riskovat tu ostudu, pokud by je u toho chytil vrátný.
Nakonec se nám podařilo přesvědčit jednoho šachtového bumelanta, který by za plaskoczka rumu propašoval přes vrátnici i celý důlní kombajn. Pro jeho malou výšku se mu přezdívalo Piňda a, jak se také později ukázalo, v tom mohl být problém. V šatně jsme mu pomohli hodit hupcuk přes rameno a na něj položit kabát. Následně byl námi doprovozen do prostoru vrátnice. Richard ho pro štěstí třikrát poplival a vystrčil do jámy lvové mezi dva vrátné.
Až nyní jsme vypozorovali, jak z pod zadní části Piňdova kabátu vyčuhuje hák zvedáku, který se při chůzi pohyboval ze strany na stranu jako kyvadlo. Spontánně jsme vyběhli přímo za ním, abychom odvedli pozornost vrátných od úlovku. Nic netušícího Piňdu naše reakce natolik překvapila, že se nečekaně v půl kroku zarazil, čímž uvedl neúprosnými fyzikálními silami řetěz s hákem do ještě rychlejšího kmitu. Kus železa zasáhl do lýtka horníka před ním. „Co robisz, ty cypie?!“ obořil se na něho, ale to už zachraňoval situaci Richard, který jej urychleně začal zvát na półeczke rumu před kantýnou.
Přišla sobota. Čekali jsme před těšínským špitálem na Alfréda, který jel raději svým vozem, aby nemusel konzumovat alkohol. Měl u manželky škraloup ještě z minulého víkendu a chtěl si to vyžehlit tím, že přijede střízlivý a s výslužkou.
U Richarda na dvorku už stála připravená trojnožka se zavěšeným hupcukem. Přivítat nás přišla jeho manželka Janka, která byla v očekávání dalšího potomka a mělo se to stát co nevidět. Na sobě měla oblečený pletený bílý svetr až nad kolena. V ruce držela, jak to na Gorliji bývá, tácek se štamprličkami warzónki, který se bleskově vyprázdnil a opět rychle doplnil. To se během krátké chvilky ještě několikrát zopakovalo, než nás iniciátor zabíjačky okřikl: “Kurnik, syncy, to ście mieli iść chlastać raczy do gospody, jo tu potrzebujym pomóc“!
Rozdělil nám úkoly. Já dostal na starost funkci hlavního kotelníka s udržováním ohně pod kotlem a vody ve varu. Francek se proměnil v pomocníka kata, měl praseti uvázat za přední nohu provaz a donutit ho pokleknout. Vendel byl spíše pomalejší, tak s postem hlavního zabijačkového hygienika měl udržovat pracovní nástroje v čistotě.
Svého úkolu se zhostil doslova s pečlivostí, která u něho nebyla až tak běžná. Někde v Richardové garáži našel hypermangan, ten nechal rozpustit v lavóru s vodou a počal desinfikovat nože a mlýnky. Toho si všimla Janka a hned ho upozornila, aby to rychle vylil, nebo jak to uvidí Ríša, střelí ho jateční pistolí místo toho brawka.
Ale to už se na dvorku před garáži konaly přípravy k dokončení života Mušky. Francek pochrochtávajícímu praseti s hlavou v kýblu se šrotem opatrně uvázal smyčku kolem nohy a Richard stál připraven dílo dokonat.
Janka začala pomalu ustupovat, aby toho dění nebyla očitým svědkem, avšak nešťastně zakopla a svou zadní částí těla skončila v lavóru s rudě červeným obsahem, který se Vendel zrovna chystal vylít. Do bílé vlny se barva rychle vsákla a na Jančiným pozadí vytvořila doslova hororový efekt. Nezbývalo ji nic jiné než se odebrat domů převléct.
Asi periferním viděním Richard zaregistroval svou ženu, jak spěchá s červeně zabarveným svetrem na zadních partiích směrem k domu. Rozrušeně odhodil jateční pistoli, odkopl Mušce kýbl se šrotem přímo od rypáku a běžel za ní. „Janka nie gupni, ty uż rodzisz?“ vystrašeně zvolal.
Prase ani Francek v ten moment nechápali, co se děje. První se vzpamatovala Muška. Začala pronásledovat kutálející se kýbl šrotu svažitou zahradou. Vůbec ji nepřekážela smyčka s provazem na přední noze a ani Francek, jenž se provazu neustále držel. Proletěli zahradou jako tajfun Trami Japonskem pustošíce zazimované keříky angreštu a rybízu. Ta to podivná dvojice se zastavila až u kompostu, u kterého přistál kbelík s rozsypaným šrotem, na němž si prasátko opět hodovalo.
„Jo cie zabijym, ty świnio jedna,“ sténal Franta mezi návaly vzteku. Tu druhou možnost spojenou s osobní pomstou dostal až, když se Richard dozvěděl, že toho dne ještě nebude tuplovaným otcem a po slibu Vendela, že jeho manželka uplete Jance nový svetr.
Na ilustračních snímcích jsou zachyceni dobrovolní hasiči z Třince-Kojkovic, kteří si tak připravovali zabijačkové dobroty na svou výroční schůzi SDH.
