Před 50 léty začala Operace Dunaj. Vojenský vpád z 20. na 21. srpna vojsk pěti členů Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem násilně potlačil československý pokus o reformu socialismu, tzv. Pražského jaro.
Cizí armády obsadily všechny strategické body a města.
Jedním z nich byl Český Těšín, do kterého vjela obrněná technika mostem Přátelství. Během prvního týdne okupace českoslovenští občané vyjadřovali silný odpor, čímž veřejnost zabránila provedení původních plánů k ustanovení otevřeně kolaborantské tzv. Dělnicko-rolnické vlády. Stejné to bylo u nás ve městě. Na dobových fotografiích jsou zřejmé zaťaté pěsti, kterými lidé na mostě tanky vítali. Na českotěšínských budovách a mostech se objevila lidová tvořivost hesel proti okupantům.
Již 9. května 1968, kdy se za účasti vládních představitelů ČSSR, SSSR a Polska konala v Českém Těšíně manifestace z podnětu Polské sjednocené dělnické strany PZPR (obdoba KSČ) v Katovicích k 23.výročí vítězství nad fašismem, začaly do našeho města prosakovat informace, že se u Skoczova, Bielska a Rybniku soustřeďují silné jednotky sovětského vojska.
Po manifestaci byla dočasně otevřena státní hranice mezi Českým Těšínem a Cieszynem, jinak prostupná pouze na základě příslušných povolení, přestože jsme byli bratrskými národy. Celníci ani příslušníci Veřejné bezpečnosti nikoho nekontrolovali, a tak pouze na ten jediný den zde mohli lidé mezi oběma městy procházet bez propustek.
V červnu 1968 se tiskem šíří dotazy, proč není veřejnost informována o chystaném vojenském cvičení. Po několika dnech je mlčení prolomeno a do novin se dostává noticka, že v červnu proběhne na území Polska společné velitelsko-štábní cvičení ozbrojených sil států Varšavské smlouvy. V následujících dnech začínají Českým Těšínem projíždět sovětská vojska, ačkoliv cvičení mělo začít až 20. června a skončit o deset dní později. Přesto všechno zde vojáci zůstávají i nadále, což vzbuzovalo velkou nevoli mezi občany města. Až 13. července se sovětská armáda začíná vracet. Průjezd první kolony čítající dvě stě vozidel (převážně sestávajících ze spojařů) skončil před třináctou hodinou, zbytek kolony projel do Polska ve večerních hodinách.
V úterý 20. srpna kolem třiadvacáté hodiny polští pohraničníci zvedli pro vojsko závory na mostech Družby a Přátelství. Předtím již křižovaly Cieszyn tanky, obrněné transportéry a nákladní vozy armády SSSR. Následně celá kolona projíždí hraničním městem směrem na Frýdek-Místek, Karvinou a Ostravu. Část konvoje se zastavila u nemocnice a další na mosteckém kopci, kde děla zaujala palebné postavení. Průjezd našim městem řídili sovětští regulovčíci se samopaly na zádech. Sověti obsadili nádraží a poštu. Podle svědků vojáci stříleli ze samopalu do vzduchu. Telefonické spojení bylo přerušeno s okolním světem. Vojáci lidem na jejich dotazy sdělovali, že k nám přijeli rozdrtit kontrarevoluci.
Vojenská vozidla byla označena tzv. invazními pruhy. Tyto pruhy bílé barvy na kapotách obrněnců a ostatních vozidel měly zabránit případné palbě spřátelených jednotek. V tehdejší době totiž v Československu byla ve výzbroji stejná technika jako v ostatních členských státech Varšavské smlouvy, a tak v případě protiútoku Československé armády by okupační jednotky měly problémy rozlišit nepřítele od spojence.
V ranních hodinách 21. srpna se naši občané z rozhlasu dozvěděli, že státní hranici překročila nejen sovětská vojska, ale i jednotky armád NDR, Polska, Bulharska a Maďarska. Vláda pak vydala prohlášení, v němž se obrátila na všechny občany republiky k zachování rozvahy a žádala okamžitý odchod armády pěti států Varšavské smlouvy z našeho území.
Několik stovek hesel proti okupaci bylo namalováno našimi občany na výklady obchodů, vagóny, autobusy a nákladní vozy. Přes sto lidí demonstrovalo na Revoluční (dnes Hlavní) ulici, a to nejrůznější formou, proti hlídkám, které zajišťovaly most. Nesouhlas se obrátil i proti polským turistům, kteří se auty vraceli do Polska, několik vozů bylo poškozeno. Protestů se především účastnili mladí lidé – a jak tvrdil tehdejší stranický tisk (jiný nevycházel) – byli ovlivnění štvavým vysíláním Českého rozhlasu a televize.
Dne 23. srpna v pravé poledne zazněly na dvě minuty sirény, klaksony automobilů a houkání vlaků oznamující generální stávku. Překvapení sovětští vojáci dle dobových zdrojů naskákali do bojových vozidel a zaujmuli bojové postavení. Situace ve městě se začala zklidňovat až 26. srpna po ukončení jednání našich vládních představitelů v Moskvě.
Zatímco v roce 1945 si vojenský velitel města vybral zdejší hotel Piast, o 23 let později to bylo jinak. Dne 2. záři 1968 byli představitelé Českého Těšína požádáni o uvolnění místnosti na radnici pro sídlo sovětského vojenského velitele města a jeho štáb, který zde řídil logistiku transportů sovětských vojsk projíždějících přes Těšínsko do Polska a zpět. Pro tyto účely dostali k dispozici velkou zasedací místnost. Ve dvoře radnice stály dva pancéřové vozy s kulomety, před vchodem hlídkovala sovětská vojenská stráž. Velitelem posádky byl major Vladimír Karpovič Horbikov. Dne 5. září byly štáb a obrněná technika převeleny do požární zbrojnice a na radnici zůstal pouze vojenský velitel. Sovětská vojska zůstala v Českém Těšíně do 26. října 1968, pak se přesunula do Frenštátu pod Radhoštěm, kde byla do roku 1990 velká posádka sovětských vojsk čítající tři tisíce důstojníků a vojáků (především tankistů a dělostřelců), kteří zde žili i se svými rodinami.
MILAN ČIERNY, S POUŽITÍM DOUMENTŮ ULOŽENÝCH VE STÁTNÍM OKRESNÍM ARCHIVU KARVINÁ
ARCHÍVNÍ FOTO | MUZEUM TĚŠÍNSKA
