Tak jsem si včera zašla na kafíčko s Vlastou Tlustým. Tak nějak jsem zatoužila ho vidět, chtěla jsem si udělat osobní obrázek a taky mu sdělit nějakou kritiku. Chtěla jsem vidět jeho kruhy pod očima a okousané nehty. Po dvou letech jsem si s ním smluvila schůzku v kavárničce u parlamentu, přišel však usměvavý a velmi uvolněný.
Zeširoka se usmívá na servírku a uhlazuje si přitom velkou svazáckou patku. „Co bych si tak dal, hmmm, tak mi přineste další kafe. Zrovinka jdu z rozhovoru s Kmentou“, říká Vlasta a směje se jako sluníčko. „A jen tak na úvod, paní Cibulková, oceňuji Vaši odvahu vystoupit v médiích s Barošem.“
Ptám se ho, „Co po Vás chtěl pan Kmenta?“ S úsměvem na rtech odpovídá: „Zajímá je, co říkám na to, že se o mně s někým bavil Mrázek. Ptali se na úplatky, můj dům ve Slaném, ….. víte, paní Cibulková, já už jsem si zvykl. Mně na tom vadí to, že Šlouf se Zemanem s ním spolupracovali velmi často a osobně, na rozdíl ode mne. Momentálně je to Dalíkův a Topolánkův spojenec u přeběhlíků a to je v pořádku?“
A co ty odposlechy?
„T“ jako téčko může být Tvrdík, nebo Topol a „tlusťoch“, to může být i Škromach, nebo kdokoliv další. Topolánek je teď hrdina, protože bojuje s mrtvým Mrázkem. To dovede každý. To je trochu falešný a prázdný boj, nemyslíte?“
Po chvíli se mrknul na hodinky, chvíli mžoural do mobilu a otráveně u toho kroutil s povzdechem hlavou. „Je to hrozný, pořád mi někdo volá a píše sms-ky, mám úplně zavařenej mobil, totálně se zbláznil, už se mnou vůbec nechce komunikovat.“
A co říkáte na to, že se proslýchá, že máte nabídky z různých stran, prý Vám nabídli spolupráci socani, přemýšlel byste o tom? Ptám se Vlasty. „Cože? Ježišmarijáááá, no to snad nemyslíte vážně! To víte, že když proti mně vyjel Topol, tak ode mě dali všichni ruce pryč a teď mám najednou kamarádů a známých, že se nestačím divit, kde se všichni vzali.“
O co vlastně Mirkovi jde? Musel jste mu provést něco příšerného, že po Vás tak jede.
„Víte, já nad tím přemýšlím, kudy chodím, já FAKT NEVÍM…, ze zoufalství mě už snad napadla jediná věc a to, že si myslí, že jsem snad v minulosti něco měl s Talmanovou, a to že ho zevnitř užírá… Jinak fakt nevím.“ Kroutil hlavou Vlasta.
„ No nic, budu muset běžet, moc rád jsem Vás viděl paní Cibulková, čekají na mě nějaký novináři, tak zase někdy možná na viděnou“zvedl a šel.
Seděla jsem v kavárně ještě pět minut a přemýšlela nad Vlastou. Rozhodla jsem se, že udělám nejlíp, když odjedu ihned na jižní Moravu. Prahu nechám za sebou minimálně do konce týdne. Ve sklepě máme burčák, projdu se po lednickém parku, určitě tam bude svítit sluníčko….Zajedu do našeho vinohradu, mrknu na nacucané bobule, manžel mě sveze v traktoru, večer se v hospodě stejně zase pohádáme kvůli politice, ale pak se všichni napijeme burčáku, zabékáme si a bude nám fajn.
Text: Michaela Cibulková
