Tak si někdy přemýšlím, někdy si nepřemýšlím, někdy čtu, někdy se dívám na televizi, někdy brouzdám po chatech, někdy si povídám. Jsou to samé zajímavé činnosti, i když spolu nemají nic společného. Copak asi spojuje přemýšlení a nepřemýšlení, čtení a sledování televize, chatování a povídání si ? Jestli čekáte objevnou myšlenku, musím vás zklamat. Nic společného to spolu opravdu nemá. Píšu to jen proto, aby něco bylo na začátku, taková ta vata, však to znáte, ne ?
Dneska přemýšlím, opravdu.
Nemám to ale rád, má-li se člověk nad něčím zamyslet, to šedivé a měkké, to o čem Aristoleles mluvil jako o místě kde se tvoří hleny, jak jen se strefil, mluvil-li opravdu o lidských mozcích, mi dnes dalo přečíst článek na
http://ekonomika.eurozpravy.cz/evropa/29016-miliony-mladych-nemaji-praci-zkolabuji-ekonomiky/ , a i když přemýšlení vážně bolí, umožnilo mi to srovnávat.
V dnešním článku autor mluví o obrovské nezaměstnanosti mladých lidí, o tom, jak je vysoká míra nezaměstnanosti lidí do 30 let sto ohrozit ekonomiky vyspělých států…., ale zajímá-li Vás to, jistě si článek přečtete.
Moje bolení (přemýšlení), vydolovalo z paměťových šuplíků článek Karla Čapka uveřejněný v Lidových novinách dne 24.02.1935.
Má docela jednoduchý název.
„Dvě stě tisíc“.
To není moc, že ano ?
Ojeté, ale slušné auto, průměrně luxusní hodinky, třeba i vklad do obchodní společnosti nebo cena za magisterský titul, když víte kde přitlačit, ale i cena za cestu kolem světa, když na to máte, ale i pár hodin štěstí v kasínu, ale pro většinu lidí číslo vyjádřené v korunách znamenající částku přesahující jejich roční příjem.
Mysleli jsme přeci všichni na peníze, když se řeklo „Dvě stě tisíc“ ?
Jo, to by bylo jednoduché, kdyby šlo o peníze.
To nám dneska půjčí každý a jistě na výhodný úrok, když si zapomenete přečíst ta malá písmenka pod čarou.
V roce 1935 psal Karel Čapek o tom, že je v ČR 200 000 nezaměstnaných mladých lidí mezi osmnácti a dvacetičtyřmi roky..
Neznám přesné číslo, kolik je dnes nezaměstnaných v tomto věku, vím ale, že důvody, dopady, způsoby nezaměstnanosti roku 2011 a roku 1935 jsou odlišné, není však odlišné to, co se s člověkem, který po dokončení své školní docházky ať už základní, odborné, střední či vysokoškolské děje, nenalézá-li dlouhodobě uplatnění na pracovním trhu.
Autor kalibru Karla Čapka mi přišel na mysl proto, že vždy když dnes lidé říkají a přemýšlí o věcech o kterých chci teď přemýšlet já, jsou obviňováni z „levičátství“, „paternalismu“, od agitovaných kritiků se dozvídají, že jsou „komunisté“.
Jojo, každý kdo nesouhlasí s tím, jak a co se dnes v politice, ekonomice udívá je komunista.
A dobře mu tak !!
Karel Čapek publikoval v Přítomnosti 4.12.1924 esej „Proč nejsem komunistou“, ale nebránilo mu to v napsání slov, která kladou důraz na odpovědnost státu za osud mladé generace.
Odpovědnost za výchovu, odpovědnost za organizaci té výchovy, pomoc těm, kteří to potřebují…
Pravda, Karel Čapek nenabízí jedno konkrétní východisko, ani on nedokázal nakrmit zástupy jedním pecnem a jednou nasolenou rybou.
Jeho filosofie ale byla docela jiná než ta s kterou se setkáváme dnes, tváří v tvář stovkám tisíc dlouhodobě nezaměstnaných, z nichž je značná část do třiceti let.
Být zodpovědný za svůj osud, postarat se sám o sebe, studovat, cestovat, spoléhat na vlastní zdroje, dostat se nahoru tak, že šlápnu na krk někoho jiného.
Ano, to je správná filosofie a zhusta vede k úspěchu, vřele doporučuji jednotlivcům kteří to dokáží, dostali do vínku průměrnou inteligenci a nadprůměrnou schopnost soustředění se a zarputilosti, či nadprůměrnou inteligenci a klid v duši, aby měli v boji s těmi průměrnými možnost ji využít, doporučuji tuto filosofii i těm kteří jsou přirozeně pitomí, mají ale možnost využívat syndromu zlaté lžičky v ústech, či dokáží participovat na nepotismu, ano, i to vše jsou schopnosti které jsou dobré a nemusí být pejorativní, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Ale to mluvím o těch úspěšných, tedy o vrcholku pyramidy, tak 10-15 tisících z těch dvou set.
Pyramida taková být musí, ach jo.
Copak ale ti ostatní ?
Jak už jsem říkal, nevím docela přesně kolik jich je a jsem moc líný na to abych otvíral stránky ČSÚ, taky nepíšu žádnou studii, jen se ventiluju, no ale ono na počtu zas tak moc nezáleží, každý určitě ví, že mladých nezaměstnaných je „hodně“.
(Bylo mi trapně, když jsem psal „hodně“, ale pak jsem si uvědomil, že každý kdo si tyto řádky přečte někoho takového zná nebo znal a trapnost mě přešla).
Důležité je myslím to, jak se stát staví k dnešním mladým nezaměstnaným.
Možná se zeptáte, proč si vůbec beru do úst „stát“ ?
Co on to má vůbec společného s tím, že je nějaký absolvent nezaměstnaný ?
Aha, to mě taky v průběhu psaní napadlo.
„Každý je strůjcem štěstí svého“, nebo jak se to říká, mám to správně ?
Možná se někomu nebude líbit, že používám termín „mladý nezaměstnaný“, to přeci může zavánět politickou nekorektností ?
Ale co, mě je to fuk.
Jsem patriot, mám rád svou zem, dokonce jsem se už naučil i to že nejsem Čechoslovák (informace jen pro Vás-jsem), zajímám se i o historii země v které žiji a o historii prostoru, v kterém se moje vlast nachází, strávil jsem už i to, že nejsem jen občanem ČR, ale i Federace EU. (Co by tomu asi řekl Peroutka, když psal Budování státu ?)
Mám rád A.Asimova a Federaci Nadace a vůbec se mi fantazy a sci-fi líbí, tak proč ne EU ?
Nakonec všeho dočasu, tak proč se trápit ? Život je opravdu, ale opravdu dlouhý, když víte jak na něj.
No a to já právě nevím.
Pořád mi vrtá hlavou to, proč mi na mysl přicházejí v roce 2011 stejné otázky, které trápili lidi v třicátých letech minulého století.
Ano, říká se, že „historie se opakuje“, to je přeci normální, stejně jako móda.
Dneska třeba honím vodu s brýlemi, které nosil můj děda v padesátých letech.
Také se ale říká, že „lidé jsou odsouzeni k tomu si svou minulost prožít znovu, nepoučí-li se z ní“.
Jasně, moje brýle jsou dnes z pryskyřice, optici se určitě poučili, jsou to přeci profíci a nemusím mít strach, že moje brýle prasknou tak jako ty mého dědy před pětapadesáti lety.
Já se právě teď chytám za vlasy a laju si jaký jsem to pesimista a jestli chcete vědět proč jsem takový, zeptejte se sami sebe na to, jestli jsou ti co vyrábí brýle kterými se dnes díváme na svět opravdovými profesionály, a jestli by jste do jejich péče svěřili svůj zrak.
No, jak se na to díváte ?
A proč lidem, kterým by jsme do péče nesvěřili něco tak cenného jako jsou naše oči, svěřujeme osudy své a osudy milionů dalších ?
To já opravdu nevím…
