Dovedete si představit situaci kdy přicházíte domů ze zaměstnání, vyndáváte z kapsy nebo tašky klíče, těšíte se na horký čaj, něco k snědku a když se pokoušíte strčit klíč do zámku a otočit jím zjišťujete, že se někde stala chyba ?
Co vás v takové chvíli napadne ? Spletl jsem si klíč, spletl jsem si vchod, to pokud bydlíte v paneláku a jste hodně unavení, no a pokud máte problémy s manželkou nebo přítelkyní, ještě vás může napadnout, že ta s vámi laškuje výměnou zámku. Ale ouha, ono to může být docela jinak.
Zrovna dnes, hned po ranní poště zaklepal na dveře mé kanceláře vyděšený pán středních let se slovy „Co mám proboha dělat, exekutor mi ukradl byt, jsem na ulici“. Ne že by to bylo něco nového, exekuční řízení probíhající v Čechách má často opravdu hodně společného s krádeží vloupáním, ale to jen v té popisné rovině, jinak je vždy podle práva.
Dnes to ale bylo trošku jiné, příběh toho pána se lišil od běžných lapsů exekutorů a vymahačů dluhů a docela nakonec jsme zjistili, že si za celou situaci mohl snad i sám. Ale po pořádku, ať se pobavíte a poučíte o tom, jak je možné večer odcházet na noční směnu z hezkého bytu v osobním vlastnictví a vracet se pod most.
Na samém začátku byly dluhy, vlastně ne, na samém počátku byla půjčka, půjčka sice na byt a jeho zařízení, ale bohužel ne hypotéka ani žádný z produktů stavebního spoření, docela obyčejný spotřebitelský úvěr. Vysoký a patřičně úročený. Dluhy přišli až poté, co došlo ke snížení příjmu v zaměstnání, pravda, šetřit se dnes musí všude, a až poté, co se nesplacená pohledávka vyšplhala na cca 200 000,-Kč. Tomu předcházel rozchod s partnerkou, tedy další snížení příjmu do rozpočtu, následovalo neúspěšné jednání s bankou o možnosti snížení měsíčních splátek, došlo i k využití služeb nebankovní úvěrové společnosti proto, aby se alespoň trochu zalepili vznikající dluhy. Prostě klasický příběh dluhové spirály, který se může stát docela každému.
Řešení na které tento dnes nešťastný pán přišel se mu zdálo být skvělé – prodá byt, uhradí dluhy, pár desítek tisíc mu zůstane a sežene si nájemní byt. Když toto rozhodnutí udělal, oslovil s pocitem ulehčení realitní kancelář, ale jeho pocity se rychle z lehkých a příjemných změnili na hrůzné a depresivní. „Milej pane, ten byt se prodat nedá, je na něm exekuce“.
Tak, a co teď ? Většina lidí si poví především to, že oni se do takové situace nikdy dostat nemohou a i kdyby ano, jistě se s exekutorem domluví. Ať už sami, nebo prostřednictvím právníků. Někteří lidé ale pod tíhou takové situace upadnou do letargie, dostanou „depku“ a čekají, jak vše dopadne. My víme, že vše dopadne na zem a když to necháte padat volně, rozbije se to na malé kousky. Na to přišel už Newton.
Pán také čekal a doufal. Povídal mi že nevěřil tomu, že by někdo mohl slušného a pracovitého člověka vyhodit na ulici jen proto, že nezvládá splácet své dluhy. Proč by ne, každý dnes chce své peníze a vymáhání dluhů je podnikání které chce být ziskové, ne výkon práva.
Ale on vlastně nebyl přímo vyhozený, to by si asi nikdo nedovolil. Prostě přišel domů a protože žije sám, varianta s laškovnou manželkou ho nenapadla, svůj dům a vchodové dveře do bytu také bezpečně poznal, opilí také nebyl, jen klíčem do zámku se nemohl dostat. Napadlo ho jít zkontrolovat svou poštovní schránku a v ní našel dopis který mu oznamoval, že jeho byt byl prodán v exekuční dražbě novému majiteli a pokud se do bytu pokusí vniknout, vystavuje se trestnímu stíhání. Pán, ač nešťastný, ale přeci jen ne docela hloupý, zvolil tu nejlepší možnou variantu. Navštívil nejbližší policejní oddělení a podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu. Jakého to nevěděl, službu konající policista také ne, jen se jim zdálo, že když už mu někdo prodal střechu nad hlavou, mohli mu alespoň umožnit vzít si osobní věci. Třeba klobouk, boty a pár krajíců chleba. Na to, jak dopadne policejní šetření bude čekat minimálně 30 dnů, prozatím získal útočiště v jenom z našich četných přeplněných azylových domů kde bude doufat, že se shledá alespoň se svými svršky.
Vím, že se jedná o docela běžný příběh, který se dnes děje desítkám a stovkám dlužníků, je ale rozdíl když se s takovým příběhem seznámíte prostřednictvím televizní obrazovky nebo novinového článku, a když před vámi takový člověk sedí osobně.
Není to příjemný pocit a napadá vás v takových chvílích spousta věcí. Třeba to, jaký je velký rozdíl mezi spravedlností a právem, mezi tím bydlet a být čerstvým bezdomovcem. Tak pozor na to, plaťte svoje dluhy a pro jistotu si pořiďte pancéřované dveře, co nejlepší zámky na ně a velkého psa. Exekutor nikdy nespí.
