Proč nehraje ČNB s klienty pojišťoven fér hru?

Česká národní banka nedbala upozornění klientů a schválila spojení dvou největších pojišťoven na trhu. Teď soudy pravomocně sdělily, že převod smluv mezi nimi je neplatný. A ČNB rozsudky bagatelizuje. Kdy začne hrát férovou hru?

Jedna z nejčtenějších zpráv víkendu na českém internetu byl tento článek o problému převodu kmene pojistných smluv investičního životního pojištění dvou významných pojišťoven.

Je nutné připomenout, že klienti obou pojišťoven v říjnu loňského roku apelovali na ČNB, aby žádosti o spojení mezi oběma pojišťovnami nevyhověla, protože již v době schvalovacího procesu existovala celá řada soudních rozhodnutí o neplatnosti pojistných smluv IŽP obou pojišťoven a bylo téměř jisté, že postavení některých klientů utrpí. Marně, ČNB žádost pojišťoven posvětila.

Uvedený článek obsahuje pozoruhodné vyjádření z dílny ČNB, která, nejenže zjevně působí jako tiskový mluvčí hájící obě pojišťovny (!), ale tradičně relativizuje právní závěry soudů a zamlžuje skutečnost v neprospěch spotřebitelů. Což jí ovšem nepřísluší. Vlastně zajímavá paralela s přístupem dohledového orgánu v Německu, které se potýká s průšvihem Wirecard. U sousedů se totiž mimo jiné velmi intenzivně hledá odpověď na otázku, proč orgán dohledu – BaFin – dlouhodobě ignoroval a relativizoval podněty novinářů i veřejnosti. Poslední účet přitom zní na těžko uvěřitelných 3,5 mld. EUR.

Takže shrnutí pro všechny, a především pro klienty obou pojišťoven:

1. Klient se v rámci řízení před finančním arbitrem domáhal po pojišťovně plnění z titulu bezdůvodného obohacení pro neplatnost pojistné smlouvy IŽP. Nikoli určení platnosti smlouvy;
2. Finanční arbitr se k platnosti smlouvy vůbec nevyjádřil;
3. Následně soud na základě žaloby klienta na přezkum rozhodnutí finančního arbitra v rámci řešení tzv. předběžné otázky (a to právě s ohledem na typ žaloby „na plnění“) dospěl k závěru, že:
• předmětná pojistná smlouva je neplatná pro neplatnost smluvního ujednání pojistných podmínek o rizikovém pojistném;
• neplatná pojistná smlouva nebyla součástí kmene pojistných smluv, tudíž nedošlo k jejímu převodu na novou pojišťovnu; a konečně
• nedošlo ani k převodu závazku vydat bezdůvodné obohacení na novou pojišťovnu, neboť k tomuto ani jedna z pojišťoven neměla souhlas věřitele, zde klienta;

Citace klíčové pasáže z rozsudku: „Pokud jde o vznesenou námitku pojišťovny (pozn. autora: původní pojišťovny) ohledně nedostatku její pasivní věcné legitimace v daném sporu, soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné smlouvy a důvodnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení, který však nemohl přejít na Generali Českou pojišťovnu v rámci převodu pojistného kmene z neplatné smlouvy, která nemohla být platně převedena. Předmětem projednávaného řízení pak byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy, když soud dospěl k závěru, že povinnost splnit závazek nelze převést dohodou o převodu pojistného kmene, neboť převzít dluh nelze bez souhlasu věřitele a klient v této věci žádný souhlas nevyjádřil.“

Je zcela bezpředmětné, že soud finálně žalobu na plnění zamítl, kvůli jeho promlčení, když pojišťovna se námitkou promlčení zoufale bránila. Výsledek sporu totiž nic nemění na právních závěrech soudu ve vztahu k neplatnosti smlouvy a ke skutečnosti, že nová pojišťovna nemá s touto smlouvou nic společného.  

ČNB prý chápe právní závěry soudu jako nezavazující, protože rozsudek neobsahuje konstatování neplatnosti pojistné smlouvy ve svém výroku, ale „pouze“ v odůvodnění rozsudku. Nechme stranou, že existují desítky rozhodnutí finančního arbitra i soudů s konstatováním neplatnosti pojistných smluv IŽP přímo ve výroku, které pojišťovny ani ČNB vůbec nezajímají. Prezentované stanovisko ČNB je ovšem v právní rovině naprosto šílené, protože spor nebyl o určení platnosti smlouvy, ale o plnění. Tudíž soud pochopitelně rozhodoval o případné neplatnosti smlouvy „pouze“ v rámci tzv. předběžné otázky a konstatování neplatnosti smlouvy tak ve výroku rozsudku být nemohlo! Jsou snad právní závěry soudu v odůvodnění pro úpravu poměrů mezi klienty obou pojišťoven o to slabší či dokonce nepodstatné?

Právní závěr soudu je přitom ve svém důsledku pro obě pojišťovny, a nakonec i samotnou ČNB, zcela zdrcující – pokud totiž stovky tisíc pojistných smluv obsahují stejná ujednání pojistných podmínek způsobujících neplatnost celé pojistné smlouvy, pak pro tyto smlouvy musí platit stejný právní režim a jejich převod na novou pojišťovnu je velmi diskutabilní!

Velmi bychom tedy namísto absurdních komentářů jako dotčení spotřebitelé od představitelů ČNB uvítali jasné stanovisko:

1. Jsou neplatné pojistné smlouvy součástí kmene pojistných smluv, když zákon definuje kmen pojistných smluv jako soubor uzavřených pojistných smluv?
2. Došlo k převodu neplatných pojistných smluv na novou pojišťovnu?
3. Z jaké právní skutečnosti vyplývá závazek nové pojišťovny vydat bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy inkasované původní pojišťovnou, jak tvrdí nová pojišťovna u soudu?
4. Jak ČNB řeší problém systémové neplatnosti konkrétních ujednání pojistných podmínek, která jsou v podstatě totožná u všech produktů IŽP pojišťovny s ohledem na veřejnoprávní ochranu spotřebitele, když zde naprosto reálně hrozí, že bezdůvodné obohacení z neplatných pojistných smluv bude inkasovat nová pojišťovna, která ani není smluvní stranou.

ČNB tu není od výkladu soudních rozhodnutí, ale je orgánem dohledu a rovněž i orgánem ochrany spotřebitelů. Její střet zájmů nemůže být ilustrován lépe. Otázek spojených s celým tímto podivným převodem pojistných smluv je mnoho a všechny bohužel mají společného jmenovatele – spotřebitelé jsou v háji!

Přitom množící se vyjádření ČNB jakoby již dávaly tušit, že ČNB si je průšvihu velmi dobře vědoma. Téměř jistě se klienti pojišťoven někdy v budoucnu dozví, že o převodu neplatných pojistných smluv vlastně ČNB nerozhodovala, protože tyto nebyly součástí kmene pojistných smluv. Akorát uplyne spousta času a klienti v dobré víře zaplatí mnoho peněz nové pojišťovně. Kdo pak ponese zodpovědnost za selhání ČNB? A vzniklé škody pak klientům uhradí některá z pojišťoven nebo státní rozpočet?

P.S. Shodou okolností během psaní tohoto blogu mi byl doručen další z rozsudků příslušného soudu ve sporu o nárocích ze smlouvy IŽP původní pojišťovny. Soud v tomto případě konstatuje: „Podle názoru soudu tak na společnost Generali Česká pojišťovna a.s. nemohla dohodou o převodu pojistného kmene povinnost žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení z případné neplatné smlouvy přejít (resp. nemohla přejít ani neplatně uzavřená pojistná smlouva). Z tohoto důvodu je soud závěru, že žalovaný subjekt (pozn. autora: původní pojišťovna) je pasivně legitimován.“

Nevím, školy nemám, ale nechtěl bych být klientem ani jedné z pojišťoven. Ať si ČNB říká, co chce…