Česká národní banka dlouhodobě selhává a nechrání spotřebitele. Nyní jsou jich v nejistotě stovky tisíc. A veřejná prohlášení ČNB situaci příliš nepomáhají
K „Vyjádření ČNB k postupu při udělení souhlasu s převodem pojistného kmene“ zveřejněnému na webových stránkách ČNB dne 4. 8. 2020
Česká národní banka své vyjádření koncipovala jako reakci na „opakované dezinterpretace některých médií a zájmových skupin ohledně role České národní banky při převodu pojistného kmene mezi pojišťovnami“. Ve svém vyjádření se v principu dopouští neférové hry v polemice. Připisuje médiím a „zájmovým skupinám“ tvrzení, které umí snadno vyvrátit a následně je vyvrací. Celé to má ovšem jedinou vadu – výtky vůči ČNB, a jejímu selhání, takto koncipovány nebyly. Proto je potřeba tuto polemiku vrátit k podstatě věci.
V médiích akcentované výtky vůči ČNB totiž nesměřují pouze vůči plnění povinností při udělení souhlasu s dohodou o převodu pojistného kmene mezi oběma pojišťovnami, jak by se snad mohlo z vyjádření ČNB zdát.
Role ČNB jako dohledového orgánu v pojišťovnictví je totiž mnohem širší a kritika v médiích se týkala právě tohoto širšího kontextu. Souvislost s převodem pojistného kmene mezi zmíněnými pojišťovnami je pak taková, že sada pochybení ČNB v dohledové činnosti se díky tomto převodu projevila v plném světle.
Podle zákona má Česká národní banka při plnění dohledové činnosti postupovat v zájmu ochrany pojistníků, pojištěných a oprávněných osob a s ohledem na zachování finanční stability pojišťoven a zajišťoven. Dohled v pojišťovnictví má být podle zákona založen na prospektivním přístupu přiměřeném povaze, rozsahu a složitosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny, a na soustavném prověřování její činnosti a dodržování tímto zákonem a jinými právními předpisy stanovených povinností. V tomto rámci pak musí ČNB jako dohledový orgán dostát svým povinnostem, například i při udělování souhlasů s převody pojistných kmenů.
ČNB bylo již před udělením souhlasu s dohodou o převodu pojistného kmene mezi oběma pojišťovnami známo, že soudy opakovaně konstatovaly neplatnost pojistných smluv sjednávajících investiční životní pojištění původní pojišťovny, a to z důvodů, které jsou systémové a které se tak týkají všech těchto smluv. ČNB byla na tyto skutečnosti opakovaně výslovně upozorňována.
ČNB věděla, že taková situace může potenciálně vést k tomu, že předávající pojišťovna na základě dohody o převodu pojistného kmene pouze zdánlivě převedla (prodala) a přebírající pojišťovna pouze zdánlivě převzala (koupila) řádově stovky tisíc smluv, které ale nemohou být předmětem dohody o převodu pojistného kmene, neboť fakticky pro svou neplatnost neexistují. Neexistující smlouvy totiž nelze žádnou smlouvou převést.
Některá vytýkaná pochybení ČNB tak časově předcházejí schválení dohody o převodu pojistného kmene. Česká národní banka při své dohledové činnosti měla vyžadovat, aby na pojistném trhu bylo dosaženo souladu právních předpisů v pojišťovnictví vyložených ČNB a praxe:
- ČNB měla dotčeným pojišťovnám uložit opatření k nápravě, aby dostála své povinnosti soustavně prověřovat činnost pojišťoven a jejich dodržování zákonem a jinými právními předpisy stanovených povinností;
- ČNB měla uložit dotčeným pojišťovnám opatření k nápravě, aby dostála své povinnosti vykonávat dohled v zájmu ochrany pojistníků, pojištěných a oprávněných osob.
Ani jednu z těchto povinností Česká národní banka nesplnila.
Systémové vady smluv o investičním životním pojištění pak měly být jistě důvodem pro prověření, zda je souhlas s převodem pojistného kmene na místě. Zdánlivý převod možná stovek tisíc neplatných smluv z předávající pojišťovny na přebírající pojišťovnu jistě musí mít dopad na stabilitu těchto pojišťoven.
Stejně tak má převod pojistného kmene a zdánlivý převod konkrétních pojistných smluv dopad na možná stovky tisíc spotřebitelů, kteří neplatné smlouvy uzavřeli, tedy těch pojistníků, jejichž zájmy má ČNB podle zákona chránit.
V uvedených souvislostech se samozřejmě nabízí otázka, jak mohla ČNB posuzovat, zda je naplněna podmínka splnitelnosti závazků z pojistných smluv, které byly v rámci pojistného kmene převáděny, jak uvádí ve svém vyjádření, když vzhledem k jejich neplatnosti řádově až stovky tisíc z nich převedeny býti nemohly.
Nikdo po ČNB nepožaduje, aby posuzovala platnost konkrétních smluvních ujednání, jak se možná domnívá, a především opakovaně tvrdí. Zákon jí však ukládá, aby v zájmu ochrany pojistníků, pojištěných a oprávněných osob a s ohledem na zachování finanční stability pojišťoven a zajišťoven reagovala v souladu se zákonem na zásadní systémové problémy pojistného trhu a pojišťovnictví obecně. V tom však Česká národní banka dlouhodobě selhává.
