Tento konkrétní příběh by měl být varováním před produktem investičního životního pojištění, který svého času inzerovala jistá česká pojišťovna jako „takové lepší spoření“. Opak je pravdou.
Lépe spořit v něm totiž můžete pouze ve prospěch samotné pojišťovny. Příběh pana A., jehož jméno samozřejmě znám, ale oné české pojišťovně jej já osobně neprozradím, jde ještě dál, než ty ostatní, s nimiž jsem se zatím setkal. Pan A. získal od pojišťovny potvrzení, že sice „spoří“ bezmála 1.100 Kč měsíčně, ale poplatky za možnost spořit jsou více než 90 %. Čtete správně. Jako byste přišli do banky vložit stokorunu a banka by účtovala poplatek za vklad na účet ve výši devadesát korun.
Ten velký průšvih jménem „investiční životní pojištění“ se týká řádově milionů lidí, kteří mají doma v šuplíku smlouvy buď přímo neplatné, nebo minimálně značně prodělečné z důvodu pojišťovnami neoprávněného účtování nákladů a poplatků. Je to kauza, proti které je H-Systém nebo předražené hrnce šmejdů jen odpolední čajíček. Je mi jasné, že podobnými přirovnáními si koleduji o právní kroky ze strany pojišťovny, ale někdy je třeba popsat věci správnými jmény a na prokázání pravdivosti svých tvrzení se těším.
O průšvihu jménem investiční životní pojištění se i na stránkách tohoto serveru napsalo mnohé, například zde v textu s názvem "Investiční životní pojištění - spoření, které nemělo nikdy vydělat". Proto se nemá cenu opakovat a podíváme se na konkrétní příklad člověka, který mohl přijít u České pojišťovny nejen o výdělek, ale o všechny své vložené peníze. V podstatě se uspořit až do smrti.
Pan A. jako student vysoké školy uzavřel s onou velkou českou pojišťovnou spořící pojištění „DYNAMIK“ na mnoho desítek let. V důsledku reklamní kampaně pojišťovny, existence produktu se státní podporou, tvrzení pojišťovacího zprostředkovatele i na základě běžně dostupných informací očekával slušné zhodnocení vložených peněz a vytvoření finanční rezervy do budoucna. S pomocí rodičů vložil v prvních dvou letech bezmála půl milionu, poté placení převzal do své režie, a proto chtěl snížit měsíční úložku na minimum ve výši 500,- Kč měsíčně. Určité překvapení nastalo ve chvíli, kdy pojišťovna odepsala, že snížení na požadovaných 500,- Kč není možné, že minimální postačitelné pojistné je 1.080,- Kč měsíčně, ale to i jako student zvládal platit a tolik jej to neznepokojilo. Vždyť spořil ve svůj prospěch.
Jak už to u nás bývá, trochu se to zvrtlo. No, trochu… Pan A. na základě zpráv z médií o neplatných pojistných smlouvách této konkrétní české pojišťovny rychle zjistil, že má doma úplně stejnou smlouvu. Po několikaměsíčním velkém boji donutil pojišťovnu, aby poprvé, po téměř osmi letech trvání smlouvy, vyúčtovala alespoň některé ze stržených nákladů, a nestačil se divit. Pojišťovna v prvních dvou letech účtovala mimo poplatků spojených se spořící složkou další poplatky ve výši bezmála 14 % z pojistného. Na spořícím produktu! Naprosté zděšení ovšem vypuklo ve chvíli, kdy na základě výpisu z pojišťovny pan A. pochopil, že po snížení měsíční úložky (v té chvíli do konce smlouvy zbývalo stále více než 30 let) tyto náklady tvoří více než 90 % z každé platby. Že je to hovadina? Pro normálního člověka ano, ale třeba České národní bance, která má ochranu spotřebitele ve finančním sektoru na starosti a na kterou se pan A. obrátil, to zatím divné nepřipadá.
Kdyby pan A. dodržel své slovo a spořil až do konce trvání smlouvy, zaplatil by na poplatcích zhruba stejně, kolik by do pojištění vložil. Počítejte krátce se mnou:
- Z aktuálního pojistného by víceméně žádnou rezervu už nevytvořil, neboť účtované náklady jsou bezmála stejné jako je měsíční úložka. Na úkor pojistného přitom pojišťovna účtuje i další náklady a rizikové pojistné (byť minimální, v řádu jednotek korun). Při platbě ve výši 1.100,- Kč měsíčně a zbývající době pojištění zhruba 30 let (od dneška) by pojišťovna naúčtovala na nákladech přibližně 360 tisíc Kč a klient „naspořil“ maximálně pár desítek tisíc;
- Z již uspořené částky ovšem pojišťovna strhává další náklady za tzv. správu portfolia. Spolu s poplatkem investiční společnosti pojišťovna podle dostupných informací může účtovat více než 3 % ročně z aktuální hodnoty již vytvořené rezervy. Takový poplatek by při již vytvořené rezervě ve výši přibližně půl milionu činil v aktuálním roce zřejmě více než 15 tisíc Kč, za dalších 30 let trvání smlouvy by tak pojišťovna strhla hezkých pár set tisíc, vlastně skoro vše, co již bylo naspořeno;
- Kalkulace by samozřejmě nevypadala tak šíleně, pokud by ona spořící složka klienta vydělávala, alespoň ve výši překonávající účtovaný poplatek za její správu. Ovšem výkonnost fondů pojišťovny je bohužel stejně tragická jako celý uvedený příklad – dlouhodobý výnos je vlastně záporný.
Na tomhle báječném produktu by se tak klient za dobu delší než 30 let navzdory pojistnému ve výši skoro milion korun (smlouva je již samozřejmě ukončena a jedná se o plánovaný průběh pojištění) fakticky dospořil k nule. Již skutečně vložených více než půl milionu, které si mohl uložit někde v bance, by skončilo ve stoupě. Vlastně ne, skončilo by v dividendách, které pojišťovna posílá své mamince do zahraničí, když jen za poslední rok odešlo 3,6 mld. Nezdá se vám to? Ani nám. A proto proti tomuto nemravnému podnikání pojišťoven budeme bojovat.
