Jak se levičácké texty blíží pravdě

Taky jsem měl v mládí srdce a byl jsem tak trochu levičák. Ale speciálně koncert Live Earth mě dovedl k přesvdčení, že jsem byl jenom blbec.

Doufám, že mi v diskusi vynadá víc lidí, i když nevěřím, že by se levičáci tolik sebrali. Věřím, že existují klimatické změny, a vím, že je řada lidí na tomto světě velmi chudých. Ale nevěřím, že existují jednoduché recepty na spaení jednoho nebo druhého. Výnosy z dobročinných koncertů prostě jihoitalskou mafii nedonutí smířit se se starostou a opět začít vyvážet odpadky.

Aby bylo jasno: já odpadky třídím, protože jejich recyklaci považuji za správnou. Takže jdu do popelnic 4x častěji. Ale nestěžuji si a nemám pocit, že bych měl někoho obviňovat. A souhlasím se svým prezidentem Václavem Klausem, že je rozdíl mezi upozorňováním na problémy plýtvání a omezováním mých nezadatelných práv. Jsem jasně ten špatný, i když se chovám příkladně. Jsem prostě zlý pravičák, i když vím, že plýtván je zbytečné.

Abych to zakončil. V mládí jsem poslouchal skupinu Rage Against the Machine. Typicky levičáckou guerillovou kapelu, dokonce sympatizanty Fidela Castra, což mě vždycky štvalo. Ale dneska jim musím vypálit rybník: po drobných změnách by se jejich píseň We |Have to Take the Power Back mohla stát hymnou mou i páně Klausovou. Levičáci se totiž mezitím stali tím establishmentem (bohužel přes ta vražedná poučení z evropské minulosti), který opět ovládá naše životy spíše imperiálně než demokraticky. A v "iniciativách EU pro ekologii" to platí dvojnásob.

Takže každý fanoušek RATM by dnes měl poslat do háje devět z desti eurokomisařů a celé Greenpeace. Budiž mi země lehká za takový paušální odsudek a všechny ty naštvané komentáře.