Tak mám za sebou další zážitek – příběh, jak si ten náš osmiletý umělec přivodil zranění toho svého drahocenného nástroje.... V pátek večer kňučel ve sprše, jak strašně ho to bolí, a kvílel, že ten svůj obnažený nástroj, který si právě umýval, nemůže zase zakrýt zpět, a kvílel a kvílel. Pak se mu zadařilo a nástroj byl zakryt, ale umělec furt dál kvílel, že ho to bolí, až jsem jako zodpovědná matka řekla: „Fajn, obleč si sváteční slipy a jedem na pohotovost. Nejsem ani chlap ani doktor a nevím co s tím.“
Nejdřív jsme si vyčekali hodinovou frontu na dětské pohotovosti, aby nám řekli, že musíme na dětskou chirurgii, kde nás čekala další hodina čekání, než jsme přišli na řadu. Po té hodině jsem se dozvěděla, jak jsem úplně nezodpovědná matka, protože se tomu dítěti zjizvila předkožka v důsledku toho, že chybně přetahuje – jak pravila paní chirurgová.
Chabě jsem se snažila očistit tím, že jsem si myslela, že má syn již bohaté pětileté zkušenosti s přetahováním, a tudíž mě ani ve snu nenapadlo, že by najednou zapomněl, jak na to. Byla jsem za debila, protože, jak jsem se dozvěděla, každá správná matka prý dítě při přetahování kontroluje!! No, odkráčeli jsme odtamtud, Luky s obkladem na bimbasovi a já s lejstrem, kde paní chirurgová psala, že mu mám máčet bimbase v heřmánkové koupeli a že s ním mám jít v pondělí na kontrolu.
A v pondělí na kontrole jsem už byla za úplného pitomce, protože na kontrole mu zas plácli jakýsi obklad na oného a mně dali recept do lékárny, kam mám jít pro mast, se kterou mu mám toho bimbase – a teď pozor – MASÍROVAT. Chápete to?!? Já a masírovat bimbase osmiletému dítěti! Tak jsem statečně polkla a zeptala se paní chirurgové, že chápu, že je to asi hloupý dotaz, ale jestli by nebyla tak strašně hodná a neřekla mi, jak na to? Jak jako? Jakým způsobem, že ho mám masírovat? Tak jsem dostala přednášku, jak správně promasírovávat a vykráčela z ordinace.
Nejhorší na tom je, že Lukáš všem teď na potkání vykládá, jak je těžce zraněnej a že mu máma musí čtyřikrát denně masírovat bimbase!!!
Já věděla, proč jsem vždycky chtěla tři holčičky…
