Tak umíráme hlady nebo si žijeme jak prasata v žitě?

V jednom z předchozích článků jsem se zamyslel mimo jiné nad tím, jak se to má s naší chudobou. Dnes jsem si v rádiu vyposlechl názory na to, jak a proč plýtváme potravinami. Zaujal mě telefonát nějakého důchodce, který tvrdil, že Kalousek a Topolánek se postarali o zdražení jídla a on jako důchodce je nucen si kupovat prošlé potraviny za sníženou cenu. Výsledkem je, že si koupil prošlý tvaroh a nyní trpí průjmem. Měl bych jej a s ním i ostatní důchodce politovat?

Ne.

Sice neznám jeho konkrétní situaci, ale i přesto spíš než slova soucitu s jeho chudobným životem se mi do mysli dostávají slova „Dobře vám tak“. Ne, že bych si myslel, že zrovna důchodci si u nás žijí jako prasata v žitě, to vůbec ne, ale tvrzení, že důchodci jako velká sociální skupina u nás živoří, je na hony vzdáleno realitě.

Když byla máma ještě naživu, žádná návštěva u ní se neobešla bez litanií na to, jak stát okrádá důchodce. Tu přišla řeč na předražený nájem v bytech RPG, tu na zvýšení důchodu o pouhé dvě stovky, tu na zdražení vajec ze dvou na šest korun, nebo na zloděje podnikatele, kteří dřou důchodce u huby, aby ušetřili. Vždy se něco našlo, aby si mohla s chutí zanadávat, jak se má špatně. 

A tak jsem se vždycky vyptal na konkrétní údaje a začal jí vysvětlovat.
Nájem garsonky s energiemi, službami a vodou ji přišel na nějaké 4000. Z důchodu jí tedy bydlení ukrojilo polovinu. Ve velkém městě jako je Ostrava mi nepřijdou 4000 za garsonku nějak příliš. Stačí si spočítat kolik stojí bydlení ve svém. Stejné bydlení u nás na vesnici přijde na něco kolem tisícovky. Za byt 4+1 dáte u nás měsíčně necelých 2,5 tisíce. Je to moc? Na dvoumilionovou hypotéku budete platit několikrát víc. A neexistuje jediný důvod proč by měl někdo ze svého platit náklady na bydlení ostatním. A je jedno jestli přímo nebo třeba prostřednictvím státního přerozdělování.
Uvědomuji si, že např. nájmy v Praze jsou někde jinde a s osmitisícovým důchodem se tam špatně vychází, ale pak je věcí každého, aby si uvědomil, co si může dovolit a co ne a přizpůsobil své zvyklosti svým možnostem.Tím spíš, pokud je hrdý jako moje máma a odmítá pomoc i svých dětí.

Prý také jídlo je hrozně drahé a k tomu se obvykle dodává „Zlatí komunisti, člověk se nemusel bát, že umře hlady.“ Dodnes si vzpomínám jak si máma za komoušů musela jít půjčit peníze k sousedům, aby nám mohla koupit večeři. A to i přesto, že jsme ji málokdy viděli doma, protože pracovala od vidím do nevidím a po nocích si často ještě přivydělávala šitím. Chleba stál tehdy čtyřidvacet a mlíko dvě kačky. Nějak už se ale zapomíná, že hodinová mzda byla mnohdy kolem desetikačky. Za hodinu práce jste si mohli koupit kostku másla. Můj parťák po dvacetileté praxi měl kolem 4000,- Kč, já nastoupil po učení za nějakých 1800,-. Kdo byste to dnes brali?
Ale připusťme, že je jídlo dnes hrozně drahé. Žiji sám, splácím dluhy a tak si hlídám své výdaje. Za jídlo dám měsíčně kolem dvou táců. Nijak nestrádám a stačilo by mi o dost míň kdybych neměl rád fernet a čokoládu. S osmitisícovým důchodem bych si žil jako král. Kde je tedy ta hrozná drahota?
Jednou týdně pracuji ve městě a při té příležitosti si vždy ráno jedu nakoupit zásobu na celý týden. Bohužel je to den, kdy začíná nová akce a supermarkety po ránu praskají ve švech. A kdo je to plní? Samozřejmě důchodci. Ne, nejdou si koupit chleba v akci o dvě koruny levnější. Běhají po krámě s lístkem v ruce a plní své nadité košíky vším, co je možno dostat o pár halířů levněji. Byť by si na stejné zboží jindy ani nevzpomněli. Jistě, ne všichni, aby mě někdo nebral za slovo. Ale dost podstatná část a převážně právě ta část, co si pak stěžuje, jak se mají bídně. Nezbývá jim ani na nový mobil pro šestiletého vnoučka, který pak trpí ve škole pocitem méněcennosti, protože všichni ostatní už nový mobil mají.

Jaká je tedy odpověď na otázku, kterou jsem na Impulsu slyšel dnes několikrát a kterou snad dokonce řešili pracovníci jakéhosi ústavu? No, plýtváme potravinami – a nejen jimi – protože se máme mnohem lépe než za komoušů, protože jsme podlehli iluzi, že se budeme mít líp, když utratíme víc peněz za zbytečnosti.

A k tomu důchodci, který se posral ze zkaženého tvarohu: dobře vám tak. Nemůže za to ani Kalousek ani Topolánek, ale jen vy sám, protože jste ochoten vyhodit i poslední peníz za "hnůj", který vám někdo nabídne v akci se slevou.