Koho budu volit a proč.

Často v poslední době čtu věty na téma "koho určitě nebudu volit" a "nemám koho volit". I já jsem nedávno někde napsal, že nemám koho volit do Senátu a tak volit nebudu. 

Den voleb je tu. Dlouho už volby vnímám jako pouhý formální úkon pro klid svého svědomí. Nerozhodne můj hlas, ale hlas většiny. Hlas snadno manipulovatelné většiny. Jenže jaká je ta většina? Co si pamatuji zběžně výsledky posledního volebního modelu prezentovaného na iDnes na konci září, tak současné parlamentní levicově se chovající strany měly drtivou převahu přes 80%. Nic optimistického. To skoro snad ani nemá cenu k volbám jít. Jenže veškerá statistická data se dají prezentovat všelijak. Podíval jsem se na výsledky průzkumu na STEM. Konkrétně na volební preference stran. Krajně levicové strany ANO, ČSSD a KSČM mají dohromady 46% hlasů. Ty zbývající parlamentní levicové 17%. Dohromady 63%. Což je číslo celkem dost odlišné od čísla z volebního modelu. Skutečné preference stran jsou o dost nižší než jak odpovídá volebním výsledkům? Proč? Právě proto, že bych si třeba řekl, že to nemá cenu. Každý hlas má cenu. A u malých stran má cenu dvojnásobnou. Je možné že se malá strana nepřehoupne přes hranici 5% a hlas se bude zdát ztracen, jenže zase ztracen bude jen proto, že nemálo lidí uvěří na ztracený hlas. Každá podpora má svůj význam, který se nemusí projevit na volebním výsledku. Kdyby nic jiného, tak dá kandidátům signál, že se nesnaží úplně zbytečně. Je tedy jasné, že volby nemohu vynechat, dokud budu mít koho volit. 

Bývaly doby, kdy jsem k volbám přistupoval jako k volbě nejmenšího zla. Jenže nejmenší zlo je pořád jenom zlo. Podporovat grázly jen proto, že se derou k moci ještě horší grázlové se mi nechtělo. Takže nehodlám podpořit nikoho, kdo už v politice byl a o kom vím, že své angažmá použil pouze a jen k posílení osobní moci a bohatství nebo k omezení svobod a práv ostatních občanů. Nelze tedy podpořit ani jednu parlamentní stranu. Koaliční strany za poslední 3 roky natolik posílily represívní systém proti občanům, že není pochyb o tom, kam stát pod jejich vedením směřuje. Opozice se na oko tváří jako opozice, ale pokud jde o zajištění stranické a osobní moci, vždycky buď najdou s koalicí společnou řeč nebo taktně mlčí. 

Koho tedy volit? Jako člověk pravicově zaměřený mám jasno. Největší shodu s programem a lidmi, kteří za tím programem stojí vidím se Svobodnými. Je to jediná výraznější strana, která staví na prvním místě svobodu a práva jednotlivých občanů a hodlá prosazovat program, podle kterého stát má být služebníkem občanů a nikoliv bachařem. Možná se takových stran najde víc, ale nevidím důvod hledat další s ještě menší podporou než mají Svobodní. Samozřejmě, že ani u Svobodných není stoprocentní shoda ... ani s programem, ani s lidmi, ale zahodit veškerou naději na zlepšení politického prostředí u nás pro nějaký méně podstatný rozpor v programu či s konkrétní osobou mi přijde krátkozraké. 

V jihočeském kraji ale Svobodní mezi sebou nenašli kandidáta na senátora. Zběžná prohlídka kandidátních listin pro mně znamenala, že do Senátu volit nebudu. Strany jsou nepřijatelné a jména mi většinou nic neříkají. Dnes ale začínají volby a tak jsem se koukl na kandidátky ještě jednou. Jedno jméno je mi povědomé. Ještěže máme ten internet, díky kterému nelze dnes říct, že někoho veřejně činného vůbec neznáme. David Žák sice kandiduje za nepřijatelnou stranu, ale jeho některé postoje jsou mi drobet známy a sympatické. Navíc kandiduje jako nezávislý kandidát, takže by nějakému stranickému diktátu nemusel až tolik podléhat. Chci věřit, že své osobní postoje bude promítat i do politického života a budu doufat, že má alespoň nějakou šanci. 

A o šancích slušných lidí dnes a zítra budete rozhodovat i vy. Myslete na to, prosím.