Ten moudrý pekař měl pravdu. Panovník se musí před svým odchodem historicky znemožnit. V očích národa se právě tohle panu Klausovi podařilo. Těm ostatním se bohužel ale daří pořád a opakovaně jen ta první část, s odchodem pořád nějak otálejí.
Prezident Klaus měl navzdory všem kritikům po léta svých funkčních období celkem stabilní podporu a oblíbenost. Měl své zaryté odpůrce, pro které bylo každé jeho slovo špatné a každý jeho čin poškozoval prý naši republiku. Měl taky své zaryté obhájce, kteří hýkali radostí, ať učinil nebo pronesl cokoliv. Mezi ostatními byl ale i přes své chyby po většinu času na předních místech žebříčků oblíbenosti politiků. Rovnocenná náhrada do prezidentské funkce se za něj bohužel nenašla. Možná i to byl důvod, proč si partajníci najednou tak rychle rozuměli v otázce přímé volby prezidenta. Než se historicky znemožnit volbou neschopného nebo neoblíbeného prezidenta, nechť si jej raději najdou voliči sami. Alespoň se tím posílí jejich pocit, že o něčem rozhodují. A tak, když nadešel pro prezidenta Klause čas, kdy musel už odejít, bylo třeba naplnit očekávání a před svým odchodem bylo nutno se historicky znemožnit, neboť národ by jistě trpěl, kdyby z prezidentského křesla musel odejít oblíbený politik, za nějž není na našem politickém nebi adekvátní náhrada, jen proto, že tomu tak chce Ústava, kterou u nás málokdo bere vážně. Klaus dostál své pověsti a i tohoto posledního úkolu ve funkci prezidenta se zhostil dokonale. Naštval téměř celý národ a ukázal zároveň na obrovský problém v naší justici. Ze dne na den klesla Klausova oblíbenost na minimum a již nic nebránilo jeho odchodu.
Ale to bychom nebyli v Čechách, kdyby i tento pro mně celkem přijatelný rituál odchodu "panovníka" nenarušilo několik senátorů, kteří se na historickém znemožnění "panovníka" chtěli vyšplhat na žebříčcích oblíbenosti a tak dlouho hledali, až našli způsob i argumenty pro čin sice právně v pořádku, ale ve své podstatě značně pochybný. A tak místo toho, aby zamířili ke hvězdám na pomyslném politickém nebi jsou nyní vyzýváni k tomu, aby splnili i druhou část onoho rituálu odcházení, neboť tu první zvládli již na výbornou a neměli by váhat s odchodem.
Něco mi ale říká, že s tím odchodem to nebude tak snadné jako s odchodem pana Klause a že to v příštím roce budeme muset vzít do ruky sami, neboť oni sami neodejdou a raději se budou do nekonečna historicky znemožnovat než aby se sami vzdali jednou uchvácené moci a vyvodili tak tu pořád dokola omílanou politickou odpovědnost za své činy a zachovali si v sobě aspoň malinký kousek cti.
Je to jen na nás.
