Hořící keř.

"Pořád holkám opakujeme, že se nemá lhát, že se nemá podvádět, že mají bejt slušný. Sami už tomu nevěříme."z filmu Hořící keř

Nevím proč jsem si po shlédnutí filmu vzpomněl právě na Horáčkovy Dopisy z lásky a nenávisti, které kdysi vycházely v Mladém světě. Proč jsem si vzpomněl na ten poslední, co jsem četl. Ten určený některému z dobyvatelů(nepamatuji si již kterému), který dal spálit lodě, aby se nikdo nemohl vrátit a chtě nechtě musel přijmout svůj osud v Novém světě. Ten, ve kterém pan Horáček vyjádřil přání, abychom i my dokázali po roce 1989 spálit své lodě, poutající nás ke světu, ve kterém jsme vyrůstali za ostnatým drátem.
Nejspíš proto, že film věnovaný Janu Palachovi mi připomněl, že my jsme je spálit nedokázali, že jsme si ponechali otevřená zadní vrátka, abychom se když tak mohli vrátit, kdyby nám něco nevyšlo. Bohužel ale ta vrátka byla otevřená hlavně pro ty, kteří již znali náš strach a věděli jak jej mohou ovládat a využít opět k získání své moci. A my místo abychom šli dál a budovali svůj Nový svět, nedokázali jsme se od vrátek odtrhnout a spoléhali jsme, že ten Nový svět za nás vybudují titíž, co nás léta drželi nebo pomáhali držet za ostnatým drátem. Po více než dvaceti letech si je už ani nevolíme do svého čela tajně pod všelijakými novými nálepkami (což jsme si mohli omlouvat neznalostí a nevědomostí), ale zcela otevřeně si už stavíme do čela ty, které jsme před 20 lety měli nahnat na lodě a poslat je s nimi ke dnu.
Proč jsem si vlastně vzpomněl na Dopisy z lásky a nenávisti? Snad proto, že mám pocit, že dlužím jeden, alespoň krátký, dopis z úcty:

Drahý Jane,

děkuji Vám, za to, že jste zažehl pochodeň, které jste obětoval svůj mladý život. Že jste mnohým posvítil na cestu temnotou. Na Vašem úctyhodném činu nezmění nic skutečnost, že mnohým Vaše světlo vyhaslo a dál bloudí v temnotě vlastních lží, vlastní pohodlnosti nebo vlastního strachu. Děkuji Vám za ty, kterým Vaše světlo naděje pořád ještě plane. Za ty, pro které je pořád ještě svoboda tou nejvyšší hodnotou.
Navždy s láskou a úctou k Vám.
Václav Chuchma