Rodinka pro otrlé, pokus druhý

V televizi by bylo možné Rodinku v režii Dušana Kleina přepnout, v kině je jedinou možností ignorace.

Časy, kdy věci dávaly smysl, vtipy byly opravdu vtipné, scénáře neurčovala reklama a na kvalitní obsah bylo možné narazit v televizi i v kině, jsou, zdá se, nenávratně pryč. Jak jinak si vysvětlit, že za poslední dva roky se už podruhé objevil paskvil snažící se navázat na seriál Taková normální rodinka z roku 1971?

Pro pořádek je potřeba zdůraznit, že Rodinka z roku 2010 nemá v kinech co dělat. Dušan Klein ji totiž natočil jako televizní seriál, který někdo z nepochopitelného důvodu sestříhal na 80 minut s vírou, že tento nešťastný projekt může před svou premiérou na obrazovce ještě něco vytáhnout z „nedočkavých“ návštěvníků kin. Vyčítat televiznímu seriálu statickou kameru, výpravu na úrovni nezávislé divadelní produkce a hudbu s nápaditostí dětských hraček se zvukovými efekty by nebylo fér. Kino má ovšem tu nevýhodu, že v něm všechny tyto nedostatky přerůstají do obludných rozměrů.

Rodinka (2010) se na rozdíl od Takové normální rodinky (2008) snaží alespoň žánrově ctít předlohu a navázat na její sitcomový formát. To samozřejmě neznamená, že je výrazně lepší. Verze uvedená v kinech má totiž stejnou obsahovou hodnotu jako trailer, jehož smyslem je pouze naznačit, o co v plnohodnotném díle půjde, a bez návaznosti ukázat pár atraktivních scén.

Pokud se Rodinka může na něco spolehnout, je to herecké obsazení. Díky tvářím z originálu (Štěpánková, Kolářová, Hanzlík) vzniká alespoň jakýsi dojem autenticity a naopak částečně mizí pocit zneuctění původní myšlenky. Výsledek ovšem podstatně sráží mladší generace. Existují totiž jedinci, kteří se mohou samou snahou třeba přetrhnout, ale ve výsledku stále zůstanou Lucií Vondráčkovou. Absolutní dekadenci pak do příběhu vnáší dívenka z USA ubezpečující své příbuzné o tom, jak je vše „great“ a „cool“. A ono není…

Vyprávění trpí přemírou postav, jejichž počet je poněkud naddimenzován i na poměry televizního sitcomu. Není tedy divu, že na každou z nich připadá jedna až dvě plnohodnotné scény. Zbytek filmu slouží čistě k propagaci sponzorovaných značek. A je to právě product placement, jemuž je výsledný sestřih maximálně uzpůsoben. Scény, bez nichž vyprávění a reakce jednotlivých hrdinů postrádají logiku, tak uvolnily místo vynuceným zápletkám, v nichž se násilně prezentuje spřátelená realitní společnost, výrobce střešních krytin nebo diskont, kde jsou k dostání slepice za 30 korun.

Ano, nevkusně zařazený product placement, je nakonec zásadním charakteristickým znakem projektu, který se ani nesnaží skrýt, že důvod k jeho vzniku byl čistě tržní. Snad se díky seriálům jako Rodinka nedožijeme revoluce ve vysílání komerčních televizí, kdy samotný pořad a reklamní blok splynou  v jedno.

„Film“ Rodinka odhaluje až příliš nedostatků natočeného materiálu a od budoucího zlédnutí stejnojmenného seriálu spíše odrazuje. Doufejme, že tento neotřelý pokus skončí v zapomnění. Jinak se taky v kinech můžeme dočkat sestříhané verze televizního hitu Ordinace v růžové zahradě. O tom, že by to mohla být podstatně větší zábava, než Kleinova Rodinka, svědčí přiložené video…