O socialismu bez lásky

Radim Špaček toho v Poutech z éry reálného socialismu ukazuje možná více, než by si někteří pamětníci přáli vidět.

K tématu spolupráce s StB se nedávno vyjádřil i Jan Hřebejk, ale teprve Špaček ji ukazuje v celé její pestré zrůdnosti. To, co Kawasakiho růže jen nakousla, Pouta dokáží pozřít do posledního sousta a následně vyvrhnout před zraky diváků. Špaček k pohledu do nedávné minulosti navíc nepotřebuje žádné přikrášlování a namísto naleštěného retra si vystačí se spektrem šedi. Stejně nezaujatě se staví i k postavám, které nevyžadují jakoukoliv obhajobu. Film tady není od toho, aby je soudil. Tato výsada tak zůstane na divácích. A je jen na nich, jak se s ní naloží.

Pouta nejsou film, který se chce líbit. Diváky pomalu pohlcují do tísnivé atmosféry doby, která kladným emocím moc nepřála, a s pozitivními vlastnostmi u svých hrdinů šetří stejně jako se světlem. Tohle je ta pravá podívaná, na kterou česká kinematografie čekala 20 let. A to, že sledování filmu není příjemným zážitkem, je v tomto případě jeho velkou předností.Radim Špaček v socialistických kulisách rozehrává příběh o střetu nepřizpůsobivého občana se Státní bezpečností. Na něm by nebylo nic až tak zajímavého, nebýt estébáka Antonína Rusnáka, který patří k nejdokonaleji vykresleným hrdinům v celé historii českého filmu. Aby přežil ve sviňské době, musí se stát ještě větší sviní a dusit v sobě nenávist ke všemu, co tvoří součást jeho předem nalinkovaného života. Při výkonu povolání sice překypuje sebevědomím, ale ve chvíli, kdy má projevit skutečné emoce, naprosto selhává.

Ondřej Malý představuje v roli zavržení i politováníhodného Antonína pro Pouta největší triumf. Herec, jehož vizáž balancuje mezi Karlem Rodenem a Vladimírem Putinem, je hlavním příčinou toho, že film dokáže i přes nadsazenou stopáž (146 minut) udržet pozornost. Nikdo ještě lépe nedokázal vystihnout člověka, který se snaží vypadat tak nenápadně, že nakonec působí dojmem, jako by měl StB trvale napsáno na čele. „Když vejde do místnosti, jakoby se zhaslo,“ vystihnou jeho přednosti ve filmu kolegové. Při jeho nástupu se ovšem zhasne jen pro ostatní postavy a Malý hraje v plné záři.Estébák Antonín je nakonec tak poutavým objektem, že je vlastně jedno, kolem čeho se jeho případ točí. Jeho parťáci i soupeři mu totiž nemohou konkurovat co se týče charismatu ani psychologické hloubky. Zcela nezajímavě vedle něj působí i Martin Finger, který stojí v příběhu na opačné straně. Scénář se ovšem příliš nezabývá jeho protistátní činností a tají, čím dokázal uhranout jeřábnici Kláru s tváří Kristíny Farkašové, která v ději sehraje zásadní roli. Jediným důstojným protihráčem je Antonínovi spisovatel Pavel jakožto donašeč (ne)přímo zodpovědný za osudy svých přátel.  Síla Pout tak stojí víceméně na jedné postavě, což představuje odvážný krok pro český film a zkoušku odolnosti pro domácí publikum. Snad Radimu Špačkovi odpustí, že jeho thriller o socialismu bez lásky namísto akčních scén staví dialogy prostoupené soukromou i veřejnou skepsí.